V časech dávných, kdy staroslavný Řím ovládal značnou část tehdy známého světa, museli se lidé mnoha národů i nějak dorozumívat. Jistěže Latinové měli svůj vlastní jazyk, který stačil na komunikaci v okolí města Říma. Jakmile se moc Římské republiky rozrůstala a její území se zvětšovalo, bylo nutné, aby se člověk všude domluvil s představiteli státní moci, znát latinský jazyk. Jiná nastává situace po počátku prolínání kultury římské s jejím vzorem - kulturou klasického Řecka. Vždyť chtěl-li kdo získat vzdělání, musel se alespoň zpočátku této etapy dějin věnovat studiu jazyka starořeckého, aby potom mohl proniknout do světa moudrosti řecké a do děl řeckých filosofů a umělců. Jakmile došlo k pochopení tohoto způsobu získávání vzdělání, stala se řečtina i v latinském světě velice užívanou, a to zvláště ve vzdělaných kruzích. Jak rádi používali římští umělci řecké prostředí ve svých dílech.
Během času vyrostl Řím natolik, že takřka řeckou kulturu porazil společně s řeckými zvyky a řeckou polis. Jenže bylo tomu skutečně tak? Ne nadarmo se říká: "Poražené Řecko zvítězilo." To je patrné z římské kultury samotné, která právě tu řeckou do sebe poměrně schopně zahrnula. Stačí zmínit Pantheon, který se v Řecku a v Římě liší pouze v pojmenování nebešťanů. Řečtina byla od doby Alexandra Makedonského velice rozšířená, protože byl ve východním Středomoří vytvořen velkořecký stát sdružující více či méně i po svém rozpadu na říše diadochů důležité a starobylé kultury. Šlo v první řadě o Řecko, Sýrii, Izrael, Egypt, Mezopotámii, Arábii a takřka až Indii a Irák s Iránem. Zásluhou zakladatelů kolonií se kultura Řeků dostala i do oblasti Černého moře, Itálie, Libye nebo Hispánie až k Heraklovým sloupům. Řím dobyv řecké metropole, nutně měl moc i nad koloniemi na nich závislými. Díky tomu, že dokázal SJEDNOTIT řecký svět, stal se jednotným i jeho jazyk - latina, která již byla řečí bohatou a krásnou, když byla ozdobena verši umělců, jako jsou Cicero, Cato nebo Vergilius. K tomu všemu působila třeba moudrost Senecova a vtip Plautův, takže jazyk to byl vskutku zdatný a oblíbený. Řím sice již neměl takový vliv na východě, ale zato si podmanil Itálii, Galii, Germánii, Hungárii, Panonii, ale zvláště potom odlehlou a izolovanou Británii. Ta, jak uvidíme, bude dále hrát významnou roli.
Řím po letech schopné vlády nad Evropou se rozpadá nejprve na Východořímskou a Západořímskou říši. Je rozvrácen na západě Galy, Góty a Germány, na východě o tisíc let později rovněž Turky. Však na západě se latinská tradice udržela i poté zvláště v církvi, která byla nyní nositelkou moudrosti a poznání podobně, jak tomu po zabrání Řecka byly školy filosofie řecké. Tady jde vidět, že nejen poražené Řecko, ale i poražený Řím zvítězil. Po dokonání rozpadu obou částí římské říše nastává těžká situace v souvislosti s množstvím nového poznání, které přichází z humanistických a přírodovědeckých kruhů, ale zejména ze zámořských objevů, jež rozšiřují svět o nová velká území. Dlouho se různým státům nedařilo si podmanit svět tak, jak to udělalo Řecko a Řím. Byly zde snahy Španělů a Portugalců v zámořských koloniálních panstvích, byly tu i snahy na evropské půdě jako výpravy Francouzů, Švédů, Němců nebo Rusů. Byly zde i snahy Angličanů, kteří dokázali vybojovat kolonie od Španělů a Portugalců, a tak se dostat na světové prvenství. Ovládali Británii v Evropě, potom značnou část Severní Ameriky, Afriky, celou Austrálii po ukořistění Nizozemcům, taktéž Nový Zéland, Přední i Zadní Indii i oblasti v Číně. Hrdé a sebevědomé Angličany postihly také tvrdé porážky, až k tomu přišel čas. Odtrhly se od Británie Spojené státy, Kanada, Austrálie, Afrika, Indie a takřka většina všech ostatních kolonií se vymanila z jejich přímého vlivu, přestože zůstala pod jejím patronátem podobně, jak středověkou Evropu spojovala osoba Svatého Otce v Římě. (Že by to souviselo s úkonem Jindřich VIII., který si umanul, že Angličanům bude hlavou církve?) Tak dodnes spojuje moderní svět osoba britského panovníka. Ale zvláště došlo k přebytí latiny angličtinou podobně, jako přebyta byla řečtina latinou. Můžeme říci, že zvítězilo poražené Řecko, Řím a Anglie. Jako se kdysi dalo domluvit latinsky, dá se dnes anglicky.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.