Vítejte na stránce uživatele Angelara

Dopravní prostředek jako polis se svými zákony

18. 3. 2008 18:56
Člověk je tvorem společenským (podle Platóna) a tedy se snaží žít svůj život ve společnosti. Je tedy zřejmé, že každá část života člověka je ve snaze být součástí společnosti. Pokud je jedinec uvnitř obce, je samozřejmě i mezi lidmi, ale problém nastává v té době, kdy se od nitra své obce odděluje a za kterýmkoliv účelem se pohybuje mimo svou domovskou obec. To nutně znamená, že se oddělí od svých přátel a blízkých a musí se, pokud je to možné, seznamovat s novými neznámými lidmi. Chci se zde spíše zaměřit na člověka cestujícího. Na toho, který sice směřuje do jiné obce, ale v daný okamžik není v žádné obci se stabilní pozicí. Přijde mi, že tento člověk ze své přirozenosti tíhne po tom být v obci, ale jeho poloha mu to samozřejmě neumožňuje. Je tedy rovněž jasné, že se snaží absenci této obce nějak nahradit. Jak je to ovšem učiněno? Je pro něj vždy nejlepší, aby svou obec měl ve své blízkosti, takže pokud on je v pohybu, je i jeho obec v pohybu. Dalo by se to zdůvodnit i fyzikálně podle Galileiho principu relativity, kdy klid a pohyb rovnoměrný přímočarý jsou indiferentní. Jest-li jeho pohyb vůči povrchu země přibližně rovnoměrný, dá se srovnávat s klidem, který panuje v klasické obci, jež stojí stále na stejném místě. Tedy obec cestujícího člověka je rovněž cestující. Nebudu do důsledků řesit problém hranice obce, protože ten je stejný jako při obci obyčejné. Důležitější však je poukázat na to, že pravidla pohybující se obce jsou obdobná pravidlům obce stojící.
Každá obec musí mít své trvalé občany, kteří se mohou svobodně za splnění určitých podmínek občanství i vzdát nebo naopak lze do obce za určitých podmínek nové občany přijímat. Dále je pro obec jasné, že musí mít svůj daný řád, protože bez něj by došlo v obci k mnohým nedorozuměním a problémům. Také musí mít obec své hranice, za kterými její pravomoci již neplatí. To vše však může rovněž splňovat i "obec mobilní".
Je ovšem otázkou, jak určit zmíněnou "mobilní obec". Začněme od nejjednoduššího případu, kdy je v této obci pouze jeden putující. Pro něj platí zákony, které si on sám uloží. Tedy on je sám sobě zákonodárcem a musí se chovat podle zákonů, které si sám dá. To je spíše otázkou morálky, jak se chová člověk sám, když své činy hodnotí pouze také sám. Složitější je situace, když se vyskytne více putujících. Tito se musí chovat podle určité maximy, protože bez ní by byli na obtíž druhým a sami sebe by vydávali v nebezpečí. Například nesmí se snažit jít ve stejný čas po stejné trajektorii jako někdo jiný, neboť je to z pohledu klasické fyziky nemožné. Musí tedy alespoň jeden z nich ustoupit, aby mohli jít bezpečně oba. Také třeba nesmí být nepříjemní na své spolujdoucí, které by svým nevhodným chováním nějak uráželi a ti by s nimi nechtěli jít, a vypudili by je ze svého středu, tedy z jejich obce.
V dnešní době je poměrně běžné, že pohyb osob je organizován a prováděn často v dopravních prostředcích jako například automobil, autobus, vlak nebo letadlo. Jenže čím je tato "mobilní obec" složitější a organizovanější, tím musí být přísnější její zákony. Tedy pokud bychom to měli přirovnat k rozsahu vlády v obci od demokracie po monarchii, tak pohyb dopravními prostředky je takřka "monarchistický". I při jízdě automobilem je pouze na jednom člověku, jak bude ona jízda probíhat. Při provozu drážní a letecké dopravy to platí ještě více, neboť strojvedoucí nebo pilot nerozhodují do takové míry, ale jsou podřízení ještě vyššímu řízení, které musí být v určitém prostorovém a časovém rozsahu jistě suveréní. Není možné, aby od jednoho řídícího letového provozu přišla pilotu letadla jedna informace a od jiného řídícího by přišla informace o stejné věci, ale v opačném provedení. Nelze vůbec připustit, aby letadlo mělo v danou dobu "dva pány". Až na mimořádné události je takřka vždy pouze jeden člověk, který rozhoduje o definitivním směru a rychlosti pohybu dopravního prostředku.
Ukázat případ náležitosti občana k "mobilní obci" půjde asi celkem dobře na příkladu autobusu. Tedy řekněme si, že občanem autobusu je ten, kdo si řádně zakoupil jízdenku a jeho jízdenka je platná. Takovýto občan může řádně požívat všechny výhody autobusové přepravy, tedy jízdu z jednoho místa do jiného, dívání se z okna vozidla, pozorování spolucestujících, sledování promítaného filmu, využívání toalety v autobuse, možnost uložení zavazadel v zavazadlovém prostoru a mnohé jiné. Pokud se ovšem při přepravě objeví člověk, který si jízdenku řádně nezakoupil (tzn. nestal se řádným občanem autobusu), tak by měl být z přepravy vyloučen (být vyobcován) nebo se z něj při jeho neodhalení stává černý pasažér (obyvatel bez práva k pobytu). Jako je tomu v obci tak i v "mobilní obci" je počet lidí, kteří užívají výhod svého místa pobytu neoprávněně.
Opustí-li osoba trvale dopravní prostředek, přestává být občanem daného dopravního prostředku. Může to udělat vždy pouze za stanovených podmínek. Pomineme-li, že může rozbít sklo a vyskočit z okna, pak musí čekat až dané vozidlo zastaví na předem stanovené nebo mimořádné zastávce. A zase člověk stojící na této zastávce se nemůže stát občanem například vlaku jinak než tak, že nastoupí v této předem stanovené zastávce a u přůvodčího si koupí jízdní doklad. Z obce rovněž může každý vystoupit, ale podmínkou je, že nemá vůči němu obec žádné vážné pohledávky, kterých by se tímto způsobem s výhodou zbavil. Pokud je tedy v obci obviněn ze zločinu, není mu umožněno tak snadno uniknout.
Ten, který touží být přepravován, musí rozhodně se podvolit zákonům (tarifním podmínkám) toho, kdo jej přepravuje. Stejně tak ten, který někde bydlí, musí se podvolit zákonům (vyhláškám) své obce. Přijde mi tedy, že není rozdíl mezi dopravními prostředky či dopravou samotnou a bytím v polis, co se platnosti zákonů týče. Okouzlující však je ona jasná monarchie, která v dopravě panuje, tedy to, že vozidlo nemůže zároveň ovládat více lidí. Může několik lidí na tomto ovládání spolupracovat, ale vždy je jeden, který určí zcela rozhodně.
Zobrazeno 1503×

Komentáře

Frt

Jediné co mě napadá komentovat je onen začátek, ve kterém se vyjadřujete jaksi jistě, že člověk je tvorem společenským. Já se domnívám, že člověk je okolnostmi nucen žít ve společnosti a časem si to tak osvojil, že si život v osamění nedovede moc dobře ani představit. Je to podle mě jakési vyústění Vašeho výborného textu o logice a matematice - skutečně úžasné myšlenky. Zde se dají též aplikovat - člověk žije ve společnosti, protože je to logické, ale já se domnívám, že člověk spěje k individualismu (podle Kierkegaardova vzoru).

Angelar

Jak píši, tak vycházím již z Platóna a samozřejmě dalších, kteří s ním souhlasili. Společenství je jednou ze základních tužeb člověka a bez společenství se nemůže vyvíjet žádný dialog, který by spěl k dalšímu rozvoji. I společenství s Bohem je stále společenství, přestože je trochu jiné, pročež nás Bůh v dvoupřikázání lásky napomíná, abychom ani na své bližní nezapomínali a neměli upřený zrak jenom bezohledně k věčnosti. I v historii bylo mnoho lidí, kteří byli samotáři. Dá se tak dosti vyjádřit smýšlení Abdéřanů ve starém Řecku (Diogenés z A., Démokritos). Otázkou je, proč asi tohle nespolečenské filosofování nemá přímé následovníky a z velké části bylo kříšeno až v novověku, zatímco starověcí Athéňané k němu pohlíželi jaksi přes prsty a setrvávali radši ve svých dialozích - společných rozhovorech.

Frt

Vskutku zajímavá argumentace. Myslím, že o tom budu nějakou dobu přemýšlet. Avšak, toto je pro mě důkazem halíkovského všudypřítomného paradoxu - lidé žijí ve společnosti, i s Bohem jsou ve společenství, evidentně samotářsky by byl vývoj neperspektivní, avšak pokud je člověk sám, poustevník a je ve společnosti s Bohem. Pak je jeho fyzické bytí samo a přitom duše je s Bohem. Pro mě vyjádření onoho paradoxu. Pak je zde přesný opak, že člověk je ve společnosti ale na Boha kašle, pak je jeho duše řekl bych sama. A pokud člověk jak píšete setrvává ve společenství lidí a je samozřejmě ve společnosti s Bohem, pak i přesto má dle mě tendenci k individualismu. Ten Kierkegaard mě prostě oslovil natolik, že nelze jeho idee smést tak jednoduše ze stolu. Každopádně budu o tom přemýšlet.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio