Filosofie dneška

Po pobídce profesora Erazima Koháka máme my dnešní filosofové hledat novou filosofii, která by se dala aplikovat pro dnešek. Vyzvednout z prachu nové osobnosti, ke kterým bychom vzhlíželi. Zamezit rozkladu společnosti a ukázat rozumnou a trvale udržitelnou cestu životem všem.
V dnešní době se v českých zemích již ztrácí pojem vlastenectví a národ vůbec. To už je věc minulá a setrvává nyní zpravidla pouze v myslích těch, co si ještě vlastenčení pamatují a možná těch, co skandují: nic než národ s holými hlavami, svlečenými svršky a posilněni tekutým zlatem.
Dnešní mladí filosofové mají možnost nahlédnout do společnosti z trochu jiné strany. Jsou v centru dění a mohou přímo pozorovat tendence.
Filosofie češství u Masaryka hledala schopné postavy v historii. Patočka oceňoval snášení těžkých podmínek. Jenže mají ještě dnešní lidé zájem obracet se do minulosti?
Dnešní člověk je zaměřen na současnost, vývoj, budoucnost a kariéru. Ale ne každý, někomu stačí jenom přítomnost, protože není tak schopný, aby v žebříčku kariéry vůbec někam vyšplhal. Je zcela spokojený, když za odvedenou práci dostane nějakou mzdu, kterou téměř celou utratí za spotřebu. Tento člověk vychová dvě až tři děti, kterým pomůže postavit se na jejich vlastní nohy a jedno z nich se stane jednou dědicem jeho domu. Jenže to není dnešní člověk. To jsem mluvil dvacet let zpět.
Dobrá, znovu: Dnešní člověk vystuduje střední školu, popřípadě odborné učiliště a nástavbu, potom zkusí štěstí na nějaké vysoké nebo vyšší škole, pokud štěstí nemá, odejde pracovat na rok do Velké Británie a zkusí to znovu. Jakmile je tomuto člověku dvacet šest let, již si musí platit školné, takže studia zanechá. Nyní by měl založit rodinu. Staniž se. Ale nějak v tom spěchu dnešních dnů zapomene s kým vlastně tu rodinu založil, natož s příslušným člověkem uzavřít sňatek. Ale vlastně to ani nejde, když jsou kolikrát stejného pohlaví. Někdo zase založí manželství, ale nemůže mít děti. Někdo má děti a dokonce v manželství, ale samou radostí z jeho úspěchu ztroskotá ve spárech jiného partnera a původní manželství "ukončí" rozvodem. Někdy se celá tato věc opakuje i vícekrát. Člověk hledá svůj pokoj. Ale nenalézá jej.
Připomíná mi to časy dávno minulé, kdy každý byl rád, že si s ním někdo zasouložil. A nejen to, dokonce se to líbilo i božstvům. Prostě spojili příjemné s užitečným a vznikly orgiistické slavnosti, kultovní prostituce, v primitivních pecích se napekly sošky venuší a oslavovalo se to, že člověk má v rozkroku určitou věc, která není pouze na močení.
Jenže problém byl v tom, že tehdy se hledělo plodnost zvýšit, pročež se tak uctívala žena jako rodička a matka. Přeci jenom pro muže je zplození dítěte záležitostí chvíle, zatímco pro ženu je to devět měsíců a k tomu ještě řada let. Dnes, aby se lidé nedivili, že všude okolo pobíhají jejich potomci a protože ženy se chtějí zbavit odpovědnosti za těhotenství a výchovu z čistě požitkářských a lakomských důvodů, byly vyvinuty prostředky a metody, jak si pohlavní život zažívat, ale přitom potomstvo nezplodit. Prostě vlk se nasytí a koza zůstane celá.

Problémem dnešní společnosti jsou tři věci, jež provázejí celou historii lidstva a těchto věcí se člověk nenasytí:
moc
s moderními technologiemi se lidem dostává do rukou úžasná moc, která může rázem zmenit řadu věcí. Je těžké předvídat, jak lidé s touto mocí naloží a proto se musejí zvyšovat jednak opatření proti získání moci a rovněž opatření proti jejímu zneužití. Vyžaduje to silný byrokratický aparát, který bude vše kontrolovat, sledovat a omezovat na patřičnou mez. Nemůže ale sebrat lidem svobodu, protože pak by se lid jasně vzepřel a nastala by anarchie.
Vždy byli mocní a poddaní nebo páni a služebníci, nadřízení a podřízení. Všechen lid nemůže pochopit rovnost všech a vždy se najdou tací, kteří se budou chtít postavit dopředu a vést.

majetek
odvěká touha vlastnit co nejvíce, co k tomu dodat. Jenže obzory jedinců rostou, zatímco vzdálenosti se zmenšují. Nastává zde snazší možnost akumulovat více majetku. Rovněž ale roste konkurece, která daný majetek rovněž požaduje. Kapitalisté si shromažďují majetek na úkor dělnické třídy, kvůli čemuž byl na konci devatenáctého a během dvacátého století velký rozruch v podobě socialistických revolucí. Jenže nelze lidem všechen majetek vzít, jak navrhuje komunismus, a učinit ho společným, protože lidé to nepochopí. Vždy byli chudí a bohatí, žebráci i movití, ztroskotanci i zbohatlíci.
slast

K tomuto se vyjadřují již epikurejci, že je třeba rozlišovat, jakou slast člověk hledá. Ano, slast je jedním z cílů života. Jenže my si můžeme určit, jakou slast budeme vychutnávat. Jestli bude dlouhodobá nebo krátkodobá a má-li která z nich cenu. Mnoho lidí vidí pouze dvě možné slasti, krátkodobá jsou pohlavní rozkoše a dlouhodobá je opojení omamnými nápoji a látkami. Jsou to slasti, ale copak je to celý svět? Lidem posedlým touto omezenou představou se těžko vysvětlí, že mohou jít hledat i něco jiného.

Jak se tyto problémy během časů řešily:
uznání
člověk byl uznávaný, a to mu zajišťovalo mnohé výhody, když měl slušnou práci, uměl hospodařit s majetkem a byl spokojen s nebo bez svého případného partnera
trest
lidé byli vystaveni neustálému tlaku ze strany byrokracie a policie, když některou z daných věcí zakoušeli jak neměli, byli tvrdě potrestáni.

Já však říkám:
moc získáš, když se spojíš s mocí nejvyšší - Bohem, s žádnou jinou
majetek si hromaď, ale duchovní, tvým majetkem ať jsou tvé milosrdné skutky
slast vyhledávej, vpravdě poznáš, že není slasti nad lásku, Bůh je láska. Miluj jej.

evangelijní rady ne nadarmo zní: poslušnost, chudoba, čistota
Pokud se k nim bude člověk snažit přibližovat, lépe uvidí, co je na světě krásných věcí.
Diogenovi stačil jako majetek sud. Co víc by si přál. Jsou s tím jenom starosti. Jiní filosofové říkali, abychom vše investovali do poznání a vzdělání. A Borhiův citát Omnia mea mecum porto prostě znamená, že vše, co on má a potřebuje, má stále při sobě, je to totiž jeho rozum.

Vladimír Zeman 2007