12. dubna 2008
Vyrazil jsem dopoledne vlakem RE 4410, 161km, 2h 19min přes Oldenburg a Leer, kde vlak měnil směr jízdy a Emden. Souprava byla, jak je zde zvykem, typu Pendelverkehr, tedy na jedné straně elektrická lokomotiva a na druhé řídící vůz. Všechny vozy byly dvoupatrové. Ve vlaku byla zavedena služba rychlého občerstvení. Trať do Oldenburgu byla modernizovaná a dvoukolejná. Odtud až do Leeru jednokolejná a místy se i klikatila rovinatou krajinou. Ovšem zajímavá byla i traťová zařízení, neboť právě na tomto úseku nebyla vždy modernizovaná a bylo možné zde vidět obsluhu mechanizačních signalizačních zařízení drátovody. Důmyslně vypadaly potom napínače drátů, které se spíše podobali pumpám u ropných vrtů. Z Leeru do Emdenu byla trať opět moderní, rychlá, dvoukolejná, vlak zde jel až 140 km/h. Potom byla zase jaksi starší až do přímořského sídla Norddeich.Norddeich je malé přímořské letovisko, snad i turisty navštěvované v letních měsících. Nyní však působilo značně nehostinně, zvláště když se strhla ještě malá dešťová přeháňka. Dojel jsem vlakem do zastávky Norddeich Mole, tedy až na přístavní molo. To však bylo jenom malý kousek od samotného nádraží. Od mola potom vyplouvaly lodi na blízké severomořské ostrovy jako Norderney, Juist nebo Baltrum. Zpáteční lodní lístek stál asi €15, tak jsem chvíli váhal, ale radši jsem zůstal na pevnině a šel obejít přístavní hráz. Ta chrání skromný přístav před krutým větrem a ještě nebezpečnějšími vlnami. Tak jsem se zase po osmi měsících podíval k moři. Městečko vypadalo takřka opuštěně. Soudil jsem podle toho, že hlavní ulice byla obklopena restauracemi s širokou nabídkou rybích pokrmů. Rovněž jsem váhal, ale nakonec jsem zavítal do pekařství a koupil si nějaké bulky. Měl jsem již hlad, tak jsem jimi samozřejmě nepohrdl. Pak jsem již se vracel na nádraží a počkal do příjezdu vlaku. Protože ještě bylo do večera daleko, rozhodl jsem se pokračovat v poznávání zdejšího kraje další zastávkou.
Do Emdenu jsem dojel po zhruba půl hodince. Hned před nádražní budovou stála vyřazená parní lokomotiva „Němka“. Ta je totiž pod touto přezdívkou známá i u nás, neboť sloužila v období druhé světové války a některé kusy zůstaly potom i ČSD. Je to silná rychlíková lokomotiva s pěti hnanými dvoukolími. Blízko nádraží stála stará a dosud funkční vodárenská věž, poté jsem přešel jeden z mnoha kanálů vedoucích přes město a dostal jsem se do parku, šel jsem po náspu, kde bylo kdysi opevnění města Emdenu ze 17. století. Po zmíněném opevnění zbyl snad jenom ten násep a potom kanál jako ochranný příkop. Město bylo ve druhé světové válce z 80% zničeno nálety spojeneckých vojsk, tak z jeho historického jádra moc nezbylo. Dalo se pouze domýšlet, co kde kdy stálo. Ale přeci jenom se dal najít i starší dům, který tyto hrůzy přetrpěl. Do samého centra města zasahoval široký kanál již spojený s mořem. Zde kotvily menší lodě. Jak je již v tomto kraji zvykem, tak takřka všechny kostely jsou evangelické reformované, přestože na to nevypadají. Tedy je tomu tak i v Emdenu, který byl kdysi sídlo reformace v severozápadním Německu. Ve městě a celém okolí je vidět silný nizozemský vliv, který se odráží nejen v architektuře měst a vodních děl, ale i v názvech jednotlivých obcí a lokalit. Ta jména prostě z němčiny nepochází. Vždyť do Nizozemí je to jenom několik kilometrů přes mořský záliv. Emden je i významný přístav. Tím se stal o to více, když tam byla otevřena po první světové válce linka na Volkswageny. Vytvořilo to množství pracovních příležitostí a počet obyvatel značně vzrostl.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.