Oldenburg

17.4.2008

Vydal jsem se na odpolední výlet do Oldenburgu. Vyjel jsem osobním vlakem, takže cesta trvala o něco déle – zhruba tři čtvrtě hodiny. Oldenburg je poměrně starobylé město s bohatou historií a po dlouhou dobu byl sídlem oldenburského hrabství, později vévodství a velkovévodství, jakožto stavebního prvku Svaté říše římské. Hrabata tam sídlila a vládla nad svým krajem od jedenáctého nebo dvanáctého století. Jejich rezidence stála na místě dnešního zámku, který se nachází uprostřed města. Důležitým bodem bylo získání městských práv ve druhé polovině 14. století, což umožnilo se osamostatnit od vlivu tehdejšího brémského arcibiskupství, které je dnes, žel, již zaniklé vlivem protestantských rebelií, které zpustošily, rozvrátily a zvrátily nejen země německé. V onom zámku jsem se byl podívat na vskutku rozsáhlé expozici týkající se historie regionu od středověku až takřka po současnost. Velice zajímavá byla výstava o životě v SRN v padesátých letech. Zase tam nebyl takový rozdíl od nás: Mladí i staří obdivovali Spojené státy a jejich vymoženosti, nosily se džíny a budovala se nová vlast. Působivý byl článek o poválečném školství: „Každé dítě si donese do školy buď židli nebo stůl, pokud možno, tak obojí.“ Třídy tehdy byly přeplněné, protože i učitelů bylo málo. Rovněž bylo v muzeu možné vidět obrázky říšského Vůdce, když zde byl na návštěvě. Den jeho promluvy byl vkusně nazván Hitlertag. Také mě uchvátil nacionálně socialistický slabikář pro malé školáky. Jedno poschodí bylo celé věnováno ukázce zámeckých prostor včetně samozřejmě nábytku. A po stěnách byly pověšeny nádherné obrazy tamějších malířů. Rovněž je Oldenburg rodištěm filosofa Karla Jasperse (1883-1969). V současnosti se jedná o město se 160 tisíci obyvateli. Jistě tomu napomohla výhodná poloha ať již z hlediska možnosti zemědělského rozkvětu, tak hlavně možnosti obchodní.  Až do centra města sahá splavná část řeky Hunte, která se vlévá do moře někde poblíž ústí řeky Weser. Důležité je, že je možné po této řece plout i s většími loďmi. Další dopravní tepnou je jistě železnice vedoucí do čtyř světových stran na východ do Brém, na západ do Emdenu, na sever do Wilhelmshafenu a na jih do Osnabrücku.

Centrum města je až podezřele zachovalé, protože takřka polovina budov se zachovala. Je tedy možné se s trochou fantazie opravdu prodírat starobylými uličkami klikatícími se okolo hlavního náměstí, na kterém stojí zmíněný zámek a rovněž i hlavní kostel. Kostel (samozřejmě zluterizovaný) nyní podstupuje opravu a na jeho stěně je přimontována světelná tabule vesele informující měšťany, kolik € ještě zbývá na splacení dluhu za opravy. Prostě takové moderní postupy. U nás si nedokáží představit, že by měla u vchodu do kostela viset nějaká světelná tabule jako na casinu.

Oldenburg je dosti velké a zajímavé město a je potřeba si vyhradit větší čas na jeho prohlídku.