„Jesus bewegt“
V těchto dnech se konal tady v Brémách několikadenní velký festival křesťanské mládeže. Pod záštitou různých náboženských společenství včetně evangelické lutheránské církve. Vypravil jsem se tam a šel jsem společně s ostatními šestnácti tisíci sdílet dobrou zprávu o Ježíši Kristu. Opravdu to stálo za to. Ráno v pátek jsem navštívil takový koncert na Marktplatz. Vystupovaly tam různé kapely a pěvecké či taneční sbory. Potom jsem zavítal do dómu, kde byla tzv. Jesus-Weg (Cesta Ježíše). Bylo to příjemné zopakování, co vlastně pro mě znamená Kristus a v jednotlivých prostorách nám byly představovány různé etapy Jeho života jako Vánoce, povolání učedníků nebo ukřižování a vzkříšení. Také bylo možné se důkladně zamyslet nad tím, jaký Bůh je a co nám dává, jaký je jeho vztah k nám a náš vztah k němu.
Později jsem se vydal přímo do hlavního dějiště programu, kde jsem si konečně opatřil lístek a šel si prohlédnout jakoby veletrh, ostatně to bylo v samém veletržním areálu. V hale bylo plno stánků. Jednoduše bych to popsal jako něco mezi Knižním veletrhem a Gaudeamem. Znamená to, že se tam vyskytovala spousta možností nakoupit literaturu či různé oblečení a doplňky s křesťankou tématikou a dále to byl i veletrh různých možných uplatnění buď jako student nějakého theologického institutu či jako dobrovolník někde na misiích. Potom jsem šel na koncert nábožné hudby. Jednalo se o různé chvály. Jen škoda, že si Němci neumí postačit s vlastním bohatým jazykem a musí toho až přehnaně zpívat v angličtině. Každopádně to bylo velice naplňující. V přestávce byla možnost navštívit různé aktivity jako modlitební koutky, psát prosby nebo díky, vykonat pohovor suplující zpověď či mýt a nechat si od jiných umýt nohy, kupodivu na tuhle aktivitu byly fronty větší než na dámský záchod.
Zlatým hřebem večera byl Bergfest. Akce to byla náboženská, kazatelská a hudební. Bylo to již pod širým nebem, protože tak velká hala, žel, na brémském výstavišti není, aby nás hravě pojala. Na pódiu hráli krásné nábožné písně, kde prostě ani nešlo se nepřidat do zpěvu, tak se ty naše ladné mladé hlasy nesly oblohou a bylo to velice krásné. Písně byly prokládány procítěnými laickými promluvami předem připravenými i s multimediálními doplňky. V tom všem jsme ani nezapomněli oslavit památku Páně. Večeři předsedal nejvyšší biskup lutheránské církve v Německu. Z pracovních důvodů byl mnou nazván jako „lutheránský papež“. Měl obyčejnou luteránskou kleriku s tím takovým bílým límečkem, navíc měl pouze velký kříž pověšený na krku. Také s ním u obětního stolu bylo několik jiných duchovních, žel, žádný asi nebyl knězem. I což, bylo nám řečeno, abychom se připojili do kroužku k nějakému účastníku, který má chléb a víno. V tu chvíli se rozsvítila světýlka, která drželi tito účastníci v ruce zdvižené nad hlavu, abychom je snadno našli. Potom nad dary pronesl „luteránský papež“ obvyklá slova, která však délkou rozhodně nepřesahovala nejkratší eucharistickou modlitbu. Onen účastník nám rozlomil chléb a nechal kolovat a jedli z něj všichni na památku Páně. Podobně učinil s vínem, které tedy ve skutečnosti bylo hroznový džus. Následovalo ještě pár krátkých promluv a písní a mohli jsme vyrazit zpět do domovů a ubytoven. A teď ať mi nikdo netvrdí, že dopravní technologie nemají co do činění s náboženstvím. Všichni ti křesťané se hrnuli podchodem pod nádražím jako Izraelité Rákosovým mořem a potom jsme čekali na tramvaje před hlavním nádražím. Bylo krásné, když se ta přeplněná tramvaj prodírala brémskými ulicemi s chvalozpěvem z úst cestujících. Nebyl to však jediný případ zpívající tramvaje, protože muzicírovat v prostředcích hromadné dopravy osob bylo i v plánu tohoto festivalu. Je to takový dočista zajímavý způsob evangelizace, když jsou zpívány písně o Pánu Ježíši, jak je pro nás nepostradatelný a jak šíleně změnil náš život. Tak tedy mladí Christivaláci obsadili zadní část tramvaje a s doprovodem strunných nástrojů pěli tyto chvály.
V sobotu jsem se večer účastnil rozjímání v chrámě. Byl tam připraven takový program, ve kterém jsme měli zakoušet Pána Boha všemi smysly a ve všech živlech. Měli jsme pozorovat, jak stvořil svět nádherným. Mohli jsme poslouchat vkusnou tichou hudbu, ochutnat chléb a napít se pramenité vody. Hmatem jsme zakoušeli, jaké jsou kameny, písek, hlína a dřevo v takových bedničkách, kam jsme strčili ruku. Tematicky byly v kostele takové čtyři stanice, kde se toto odehrávalo. Každá pak zvláště pojednávala o jednom živlu. Voda jako symbol života, voda jako oceán milosrdenství Páně, kam jsme mohli odhodit kamínek symbolizující naše trápení. Země jako půda, která nás živí a která nám dává růst. Tam jsme zasadili pár semínek s prosbou za naše přátele. Oheň je v předsvatodušní době jistě zřejmým symbolem. Má v nás hořet plamen lásky k Bohu. Zapálili jsme svíčku a na společnou tabuli jsme přikreslili náš ohýnek do jednoho velkého žáru. Vítr znamenal odhození všech svých věcí a malicherností. Napsali jsme na velkou tabuli dík za své blízké a pověsili papírovou postavičku na šňůrku. S touto postavičkou si pak pohrával „vítr“ od ventilátorů. Tak jsme viděli, jak se necháváme unášet ve vůli Páně a jak se naše postavičky k sobě navzájem přibližují a zase se od sebe oddalují, jak se jejich provázky splétají. Rovněž šlo jít do krypty, kde byla místnost vyhrazená tichému rozjímání.
Nedělní dopoledne bylo rozloučení se s celou akcí. Měla to být bohoslužba. Více to však vypadalo jako koncert. Proložené to však bylo zajímavými poznámkami, jako třeba, že se snědly dvě tuny sýra a tuna salámu či že dohromady najeli účastníci na Christival zhruba 6,3 milionů kilometrů. Co by mohlo toto setkání zařadit jako bohoslužbu, bylo možná kázání. V něm byli věřící bez ohledu na konfesi vyzváni k šíření evangelia. Zajímavý byl také rozhovor s jakýmsi africkým pánem. Ten ucítil v jednadvaceti letech, že ho Kristus volá. Prosil tedy Pána, aby mu pomohl jemu sloužit. Neuměl však číst ani psát. Tak mu bylo řečeno, aby pořád k někomu mluvil o radostném poselství. Za první den přesvědčil sedm lidí. Závěrem celé akce byly takové známé věty jako „Christival 2008 je již minulostí“.
God is not dead, Jesus is alive.
He’s living in me, He changed my life…
Du tust, was Balsam auf den Wunden tut,
du suchst mich, wann ich mich in mir verlier…
Sing mit mir: So groß ist der Herr…
a podobná krásná slova nesla veliké nadšení z naší víry v písních a ještě dlouho budou pozvedat srdce účastníků, když si melodie budou neustále připomínat, neboť se jim hluboce zaryly do paměti.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.