Vítejte na stránce uživatele Angelara

Wildeshousen

4. 5. 2008 15:58

Wildeshousen

1. května 2008

Dnes jsem se rozhodl vydat na výlet s KHG (katolické vysokoškolské spolčo). Tak se nás shromáždilo asi tak dvanáct. Vyjeli jsme motorovým vlakem ve směru Osnabrück a jeli do městečka Wildeshousen. Tam jsme byli domluveni s místní průvodkyní, že nám podá výklad ke kostelu svatého Alexandra. Jedná se totiž o jeden z nejstarších kostelů v severním Německu. Byl postaven záhy po opanování zdejší země křesťanskými pány. Tak tito páni chtěli také mít zde svůj chrám. Tak se vydal jeden z nich v roce 851 do Říma ke Svatému Otci, aby požádal o nějaké relikvie, které by mohly být v novém chrámu uchovávány. Získal relikvii svatého Alexandra, syna svaté Felicity, mučedníka římského z druhého století. Cestou zpět do Německa se stala prý celá série zázračných uzdravení. Chrám byl stále během století přistavován. Byly vybudovány postraní lodi, příčná loď i jedna kaple, která se nedochovala. Původně tam byli nějací řeholníci, ale nebyli to prý mniši jako takoví. Nyní je kostel v rukou lutheránů, kteří přistoupili po roce 2000 na krásnou restauraci vnitřku chrámu podle původního vzoru. Vznikl tak dočista milý kostel. Po prohlídce jsme šli ještě kousek po městě a zběžně shlédly láskou Matky Boží prozářený katolický chrám poměrně novějšího data. Na první pohled, když se odmyslí lavice, to vypadalo jako taneční sál, ale bylo to tam opravdu takové útulné. Následoval piknik v parku, kde jsme se výborně najedli rozličných dobrot, které jsme si vzali s sebou z našich domovů. Naše další kroky vedly na prastaré pohřebiště, které je datované od roku 2700 př. n. l. Jednalo se z části o takzvané popelnicové pole. Byly to více méně jenom takové hromady hlíny zarostlé bujnou luční vegetací. Prý je to největší nalezené pohřebiště ve střední a severní Evropě. Potom jsme se vraceli do městečka, kde jsme byli na účet KHG pozváni do italské cukrárno-kavárny.

Měl jsem možnost během celého tohoto výletu se blíže seznámit s jednotlivými členy spolča. Opravdu to bylo krásné. Kupodivu německá národnost zůstala oproti cizincům v menšině, neboť kromě mě tam bylo jedno milé děvče z Maďarska v Německu již půl roku pracující, tři lidé z Indonésie a Александр и Грегорий из России. Měl jsem tedy možnost kromě německé konverzace procvičovat i ruskou. Ten Александр vystudoval doktorát z filosofie na Ломоносове универзитете в Москве a teď učí v Brémách.

Po příjezdu do Brém jsme se přepravili do kostela sv. Jana, kde jsme mší svatou oslavili dnešní Nanebevstoupení Páně (Christi Himmelfahrt). Potom následovalo spolčo samo. Prohlíželi jsme si pořízené záběry z výletu, ukazovali je těm, co nejeli, a dojedli jsme náš "piknik". To ještě nebylo všechno. Došlo i na breviář německy vkusně nazvaný Stundenbuch (Kniha hodin). Působivá modlitba kompletáře byla zakončená zpěvem. Po zdlouhavém rozloučení jsem se rychle odtrhl, protože jsem viděl zrovna přijíždět mou tramvaj.

Zobrazeno 943×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio