Modlitba za blogaře

Při čtení některých blogů jsem se musel mnohokrát pozastavovat nad tím, co tam lidé píší. Jak moc si nechávají nahlížet do svého života a do svých vlastních problémů. Jistěže každý z nás má své chvíle těžkosti a nepohody a chce se z nich nějakým způsobem dostat. Blog je něco, co umožňuje člověku vyřvat svou strast, zašeptat ji do vrby, která zdánlivě mlčí, ale hlavně naslouchá. Člověk jako společenský tvor musí řešit své problémy s někým společně. Však kolikrát mívá někdo důvěrného kamaráda do nepohody, kterému své příhody sděluje.

Když jsem četl dále, zjistil jsem, že výzva blogů samotných je čistě dobrá. Chtějí ulehčit lidem jejich starosti. Co však shledávám velice nemilým, je směřování těchto blogů, jak ho utvářejí uživatelé. Jakoby chtěli oni pisatelé své téma předhodit nebo odhodit. Nezajímat se s ním a je to takový výkřik beznaděje, životní beznaděje. Ale co dělá životní beznaděj na Signálech? Proč se svěřujeme již více než dvěma tisícům autorizovaných uživatelů a dalším tisícům neautorizovaných se svými vlastními záležitostmi? Velice rychle utíká čas při plakání nad rozlitým mlékem v blogu vlastním a při čtení podobných záležitostí v blogu jiného stejně zoufalého uživatele.

Křesťan má přeci jiné možnosti. On může svěřit sebe Bohu, strávit chvíle přímo v modlitbě s Bohem, který ví lépe než všichni uživatelé, co potřebuje a jak ho má potěšit. Zda není vylévání svých životních problémů v blogu výsadou atheistů, kteří neznají jiné opory v životě než předat svůj žal dalším lidem s touhou, že někdo jim snad pomůže. Když smutný utěšuje smutného, tak to nikdy dobře nedopadne. Utěšení potřebujeme od někoho, kdo naše malicherné problémy vyřešit skutečně umí. Jistě bude číst určitý článek v blogu člověk, který nějakým způsobem sdílí podobný problém. Kdyby tento problém nesdílel, ani by daný článek neotevíral a nezapojoval se do diskuzí. Však čtenost blogů s vnitřní problematikou a každodenními strastmi je velice vysoká, jak mohou někteří uživatelé potvrdit.

Nechci nijak brojit proti psaní blogů jako takových, ale spíše poukázat na jejich obsah. Předáváme druhým v našem blogu nějakou zajímavou zprávu. Je však na nás, co do blogu napíšeme. Dominikáni mají jako jedno z hesel slova sv. Tomáše Akvinského contemplata aliis tradere (rozjímané předávat jiným). Podle toho bychom se měli řídit a prvně naše strasti svěřit tomu, který nejlépe zná řešení. Budeme-li prvně rozjímat, potom budou naše plody práce (i výplody v blogu) rozhodně krásnější a přínosnější pro všechny autorizované i neautorizované návštěvníky našich milovaných Signálů.