Dneska mě opravdu dojal hymnus v nešporách, tak se o něj chci podělit. Krásně vyjadřuje nezištnou lásku k Bohu, kterou nedovedou ti, co ji nezažili prostě pochopit. Nemiluji Boha proto, že by mě jinak trestal. To by ani nebyla láska. Miluji ho, protože s Ním je mi krásně.
tedy, hymnus z breviáře, nešpory v pátek 4. týdne žaltáře:
Bože, k tvému milování
žádný strach mě nedohání,
ani trestání tvé ruky,
ani hrozné v pekle muky.
Ctím tě pro tebe samého,
jemuž nic není rovného
v moci, slávě, důstojnosti,
v dobrotě, lásce, moudrosti.
Jenom z lásky bez odplaty,
protožes dobrý a svatý,
miluji tebe srdečně
a chci milovati věčně.
Synu Boží, Jezu Kriste,
srdce mé ti patří jistě:
když tě na kříži spatřuji,
láskou tvou se zapaluji.
Kříž a krev tekoucí z tvých ran
učí, žes lásky hodný Pán;
byť nebylo pekla, nebe,
přece bych miloval tebe.
Tebe, přemilý Ježíší,
Beránku Boží nejtišší,
jenžs pro nás ráčil umříti,
chci milovati a ctíti.
Je docela zajímavé, že tento hymnus mě v pátek též praštil do očí a musel jsem si ho přečíst 3x. Protože mě tento hymnus přišel až příliš hluboký a nevěděl jsem, zda má víra je také tak dokonalá jak je v hymnu řečeno. Upřímně mě až mrazilo, když jsem si připouštěl, že má láska k Bohu je tak nízká a nedokonalá vůči těmto úžasný až posvátným slovům.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.