16.7.2008
Tak jsem se konečně vypravil do Hamburku a bylo to tam velice přínosné a zajímavé. Sice jsem tam nepotkal žádný katolický chrám, přestože je tam sídlo arcibiskupství, ale zato tam bylo několik velkých luteránských označovaných jako Hauptkirche („hlavní kostel“). Do svatojakubského kostela (St. Jakobi Kirche) se mi podařilo přijít akorát na prohlídku s průvodcem (ostatně to byl skoro jediný z těch kostelů, kde bylo něco k vidění). Z venku vypadal docela prostě, ale uvnitř bylo mnoho krásných uměleckých skvostů. To by člověk neřekl, jak si lutheráni potrpí na úžasné kazatelny. A konečně jsem pochopil další rozdíl v evangelických církvích - evangelické církve lze ještě rozdělit na reformované a nereformované. Ta „reformace“ spočívá z velké části v tom, že z kostelů vyhodí všechno nepotřebné haraburdí a místo oltáře postaví kazatelnu (takový kostel jsem naštěstí v Hamburku nepotkal, protože ti šíleně reformovaní jsou Bohu díky v menšině). A ti „nereformovaní“, tedy normální lutheráni mají kostely dále krásně zdobené a vůbec nikomu nevadilo, že tam měli jakýsi stařičký mariánský oltářík a tak. Prostě je to taková ještě trochu rozumná církev a dovolil bych si ji v mnohém přirovnat k anglikánům, prostě lutheráni jsou jakoby němečtí anglikáni. Jedná se o „odtrženou národní církev“ v obou případech, jak bych to definoval. Zpátky však k těm kazatelnám. Měli na nich úžasné motivy z Bible. Člověk by ani toho pastora poslouchat nemusel a stačilo by se podívat na ta vyobrazení. A nad kazatelnami mají takovou stříšku, ale ne tak malou, jak mají u nás. Ona to je spíše střecha, která asi počítá s tím, že bude do kostela pršet, tak radši s velkým překryvem se nad kazatelnou do všech stran rozkládá. Ve svatomichalském kostele (mimochodem nějaký úžasný pokus o lutheránské pseudobaroko z 19. století) je ta kazatelna opravdu velice zdobená a i ten sloup, na kterém stojí.Hamburk bylo první město, které jsem navštívil a nemělo stopy poničení na historických památkách ze druhé světové války. Bylo to proto, že o sto let dříve v roce 1842 tam vypukl ohromný požár a notný kus města tak srovnal se zemí. Dodnes ze svatomikulášského kostela zbývá očouzená věž a trosky, které jsou jako památka. Z dómu je tak zvané Svatodušní pole, které jsem ani nenavštívil, protože to bylo mírně z ruky. Tady bombardování spojeneckými letadly nemohlo ty památky už ani více poničit. Opět na svatojakubském kostele mají po rekonstrukci na věži takové čtyři konzoly připravené pro sochy evangelistů, které tam ještě dodnes nestojí. Vypadá to hrozně moderně i bez těch soch.
Pak byl v Hamburku velice zajímavý přístav, po kterém jsem se projel lodí i s výkladem za krásnou studentskou cenu 6,50€. Měl jsem možnost se podívat docela zblízka na práci v kontejnerovém terminálu, což označuji za velice přínosné. Přeci jenom je Hamburg se svými deseti miliony kontejnerových jednotek devátým největším přístavem tohoto druhu na světě (Bremerhaven je až dvacátý, ale zato největší v Evropě, co se týká přepravy osobních automobilů). Dá se pěkně sledovat, jak u ústí velkých řek se nachází i velké přístavy Seina-Le Havre, Rýn-Rotterdam, Ems-Emden, Weser-Bremerhaven, Labe-Hamburk, Odra-Štětín, Visla-Gdaňsk.
Pěknej příspěvek, Hamnurg mě láká...akorát mě vyděsilo, jaks psal, že "člověk by ani toho pastora poslouchat nemusel...". No promiň, ale to zranilo srdce každýho evangelíka, včetně luteránů,:) protože poslouchat Slovo Boží (čili nacházet ho v tom, co onen farář vykládá)je pro ně-nás to nejdůležitější...rozhodně víc než nějaký obrázky na kazatelně:) a docelas na to kápl, ti reformovaní vyhazují haraburdí právě proto, aby se mysl netoulala po obrázcích pestrobarevných svatých, ale soustředila se na to, proč a s kým tam je...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.