Vítejte na stránce uživatele Angelara

156. pěší pouť z Osnabrücku do Telgte L. P. 2008

15. 7. 2008 1:00
Rubrika: Poutnictví | Štítky: Německo , pěší pouť , pouť

Pěší pouť z Osnabrücku do Telgte

Letos se 12. a 13. července již po 156. putovalo pěšky z Osnabrücku do Telgte a zpět. Jedná se o jednu z největších pěších poutí na území německy mluvících zemí, v některých silných letech dokonce největší. Poutníci jdou z diecézního města Osnabrück přes krásnou dolnosaskou venkovskou krajinu až k řece Ems, která protéká městečkem Telgte. Jedná se o mariánskou pouť k milostivé a zároveň bolestné Matce Boží telgtské. Tu symbolizuje socha s umučeným Spasitelem na klíně. Možná, že mnohé poutníky zklamu, ale v procesí s námi neputovala žádná mariánská socha, asi to tady nemají ve zvyku jako u nás na Moravě. Na procesí bylo zajímavé, že bylo celé při pochodu BEZ přítomnosti jakékoliv zesilovací audiotechniky, tedy vše bylo pouze skrze předříkávající. V takovém velkém procesí je to dosti zajímavé, ale mohu dosvědčit, že to lze. Během 42km dlouhé cesty se spojují jednotlivé proudy a přidávají se další poutníci. Pokud nás vyšlo z Osnabrücku „jenom“ několik set, při vstupu do Telgte nás bylo již 9500. Tolik lidí se stejným úmyslem. Při cestě zpět byl počet již znatelně menší, neboť mnozí již odcestovali jiným způsobem. Vycházelo nás zpět asi 6500. Bylo to možná o to působivější, přestože nás bylo méně, korouhví a křížů bylo stejně, tedy se to potom korouhvemi jenom hemžilo. U takové velké pouti se nesmí zapomenout na doprovodná vozidla. Zavazadla přepravovalo přibližně něco přes dvacet traktorů se speciálně upravenými vleky, kde se rovněž mohli vézt unavení poutníci. Dále nesmím opomenout, že se ty nejzmoženější starali členové Maltézské pomoci (Malteser) a Německého červeného kříže. Volnou cestu pro procesí zajišťovali jako čestnou službu policisté s automobily, motocykly a dodávkami.

Osnabrück - 03:00

Spolu s některými členy našeho KHG – Katholische Hochschulgemeinde (katolické vysokoškolské společenství) jsme se vydali na pěší pouť z Osnabrücku do Telgte. Pro mě začala pouť v sobotu v 00:00, kdy jsem vycházel s první modlitbou z kolejí na zastávku tramvaje. Vzhledem k tomu, že to bylo v noci, tak jsem musel jít trochu dříve, protože jízdní řád v tyto hodiny na vybranou moc nedává. V jednu hodinu jsme se měli setkat před „farou“. Spolu s některými poutníky mimo KHG jsme vyrazili třemi osobními automobily 100 km směrem Osnabrück. Mezitím již osnabrückští začali svou pouť ve dvou kostelech mší svatou v 01:30. Měli jsme ještě chvíli čas či spíše rezervu před odchodem. Odložili jsme si věci na vůz traktoru č. 4, který měl patřit nějakému příbuznému našeho spolčáckého kaplana či jak to vlastně bylo. Každopádně nás zapřáhli hned do činnosti a já jsem z Osnabrücku ve tři hodiny ráno vycházel s korouhví v ruce. Cesta vedla po široké víceproudé silnici, kterou nám policisté celou uvolnili a odkláněli či zadržovali ostatní provoz. Vycházelo nás pouze několik stovek, ale přesto to bylo větší než jakákoliv procesí, na která jsem zvyklý.

Nepostradatelnou věcí při pouti byla asi dvousetstránková poutní kniha s modlitbami a zpěvy, kterou bylo možné si zakoupit za pouhých 5€ včetně programu. Rozhodně se to vyplatí, protože bez ní je člověk jak bez ruky a nemůže se aktivně účastnit. Jakmile se procesí dostalo za hranice města, vznesla se první píseň chvály, kterou pěli poutníci svítíce se baterkami do zpěvníku (někteří ji samozřejmě znali zpaměti). Pak následoval mořivý výstup do kopce, který ulehčoval radostný růženec. V procesí se utvořily tak zvané modlitební bloky, které se modlily jednotně. Jiný modlitební blok nebyl ve všech případech na stejném místě. Uprostřed takového modlitebního bloku byl předříkávající, který hlasitě četl určené modlitby. Ano, vše bylo dáno (jak by ne, když se to jde již po 156.). V programu bylo dáno, kde se má co modlit a co po čem následuje. Vždy se střídala modlitba a píseň, přičemž mezi vším byly zpravidla tři minuty přestávky. Tak mohlo celé procesí modlit se a zpívat celkem souhlasně. Po výstupu na první kopec jsme šli chvíli dolů. A přišla již konečně první mariánská píseň „Mutter Gottes, wir rufen zu dir“ (Matko Boží, k tobě voláme). Mimochodem tento typ písní je kromě jiných mariánských ten nejkrásnější. Následovala tedy píseň „O Jungfrau, wir dich grüßen“ (Ó Panno, tebe zdravíme) V písni se za každým zvoláním opakují slova „O Maria hilf!“ a po dvou zvoláních následuje refrén „O Maria hilf uns all, hier in diesem Erdental, hier in diesem Erdental!“. Potom následovala velice oblíbená část - průchod městečkem Oesede, kde jsme zpívali další z těch nekonečných poutních písní. Má krásný refrén, který se rozléhal v ulicích malého městečka, kde přihlíželi již místní, ale i davy poutníků, kteří se k nám připojovaly, a náš zástup rostl.

Lob dir, o Jungfrau rein,
Wollest uns Mutter sein,
Führe uns zu Kinde dein,
Ave, ave, ave Maria.

Chvála Tobě, panno čistá,
chceš nám Matkou být,
veď nás k svému Dítku,
Ave, ave, ave Maria.

Potom následovaly ještě litanie ke Všem svatým (Allerheiligen Litanei).

Vy jdete do Telgte poprvé? Já už po třiadvacáté.

Na druhém kopci již byla první zastávka, kde jsme měli možnost dojít si na vůz pro naše baťůžky a skousnout něco dobrého k svačině. Já jsem si tam konečně pořídil tu poutní knihu. Na té pouti jsou někteří lidé už po kdovíkolikáté. Třeba Hubert jako vůdce naší skupinky, který je tam za farnost Rulle, mimochodem taky nádherné poutní místo u Osnabrücku, šel již po třiadvacáté. Martin, jeho spolufarník jenom asi po sedmé. Při zastávce ještě byla skrze amplióny rozmístěné podél cesty, kde procesí usedlo k odpočinku, pronesena modlitba a pár slov. Pak se šlo dále. Naštěstí tyto dva kopce byly jediné, které jsme potkali, protože severní Německo je poměrně rovinaté. Cestou z kopce se k nám přidal ještě nekolikasetčlený „hlouček“ (v porovnání s námi) s pouhými čtyřmi traktory jako doprovodnými vozidly.

Přes obec Bad Iburg se připojovali další poutníci a my jsme pěli další část telgtské poutní písně nyní s názvem „Schwerzhafte Mutter“ (Bolestná Matko) s refrénem:

Durch all dein Herzenleid,
St
ärk uns im Lebensstreit,
Mutter der Barmherzigkeit,
Ave, ave, ave, Maria.

Skrze utrpení Tvého srdce,
posiluj nás v životním boji,
Matko milosrdenství,
Ave, ave, ave Maria.

Dále jsme pokračovali se zpěvy a modlitbami okolo polí, kde zrálo obilí a okolo krásných lesíků. Ještě jsme se pomodlili bolestný růženec. Celá tato etapa pojednávala o Mariině životě, jejím utrpení a konečně o jejím Nanebevzetí. Při příchodu do Glandorfu jsme zpívali třetí část poutní písně „Himmelskönigin“ (Královno nebeská) s refrénem:

Freut euch ihr Cherubim,
Lobsingt ihr Seraphim,
Preiset eure Königin.
Salve, salve, salve Regina.

V Glandorfu jsme měli domluvený odvoz na statek (Hof) rodiny Högemannů, tedy k rodičům našeho spolčáckého kaplana. Typická německá zemědělská usedlost, kterou lze v Čechách v poničené formě ještě potkat jako pozůstatek po německém obyvatelstvu v Sudetech. Švagrová našeho Otce Ulricha nás dovezla a vedla dovnitř přes kravín s kravičkami právě snídajícími. Vevnitř to bylo vskutku vkusně a krásně zařízené. A ta snídaně byla rovněž výborná. Jak by ne, když jsme měli již 27 kilometrů v nohách. Pak nás ještě paní Högemannová pozvala i na příští rok.

Od křížové cesty do náruče Matky pod křížem

Bylo nás stále více a více a v další etapě jsme se zamýšleli v modlitbách nad Kristem Pánem jako našim Pastýřem a Králem. Na řadu přišly i litanie k tomuto tématu a četné písně:

Christus Sieger, Christus König, Christus Herr in Ewigkeit.
Kristus Vítěz, Kristus Král, Kristus Pán navěky.

Gelobt sei Jesus Christus in alle Ewigkeit,
der Mensch f
ür uns geworden
aus lauter Gütigkeit,
und dreiunddreßig Jahr
im Fleisch gehorsam war.
Gelobt sei Jesus Christus in alle Ewigkeit!

a opět mariánské:

Maria, wir fallen dir alle zu Füßen,
o Maria, Jungfrau rein!
Wir wollen dich hundert- und tausendmal grüßen.
Laß uns dir befohlen sein!
Und was uns gebricht,
versag es uns nicht!
O Mutter Jesu,
verlaß uns nicht!

V malém lesíku u Oedinberge jsme se účastnili bohoslužby slova s kázáním pro poutníky. Pak jsme se modlili litanie k Srdci Ježíšovu (Herz-Jesu-Litanei) a následovala křížová cesta. Pak jsme již přicházeli do místa poslední zastávky – Ostbevern. Tam byla možnost pro poutníky koupit si hrachovou polévku za kostelem. My jsme však si sedli na zmrzlinu a k obědu si potom vzali něco z vlastních zásob a jedli vsedě či vleže na trávníku. Však kostel měli v tom městě opravdu veliký. V oněch zeměpisných končinách je dost katolíků.

Teď šlo v procesí již opravdu tisíce lidí (podle médií 9500). Bylo vidět, jak byly jednotlivé korouhve od sebe již vzdáleny, když se připojovali různí poutníci i bez zařazení do určité farnosti jenom tak. Opravdu působivé bylo, jak se dalo zapojit do procesí. Vpředu šli s velkým křížem a s hlavními korouhvemi. Pak následovaly jednotlivé farnosti. My jsme šli hodně na začátku, protože jsme byli v procesí už od Osnabrücku a toto pořadí bylo respektováno. Ještěže jsme byli tolik vepředu, protože jsem mohl vidět aspoň začátek procesí. Konec byl pro mě v nedohlednu. Však celé to procesí včetně doprovodných vozidel měřilo okolo dvou kilometrů.

Asi o půl čtvrté odpoledne jsme již vstupovali do Telgte a zpívali podruhé druhou část poutní písně (Schmerzhafte Mutter). Šli jsme vyzdobeným městečkem až k venkovnímu oltáři u kostela, kde jsme my s korouhvemi, prapory a kříži se postavili až za oltář. Následovalo přivítání a uctění Nejsvětější svátosti. V tom se strhl prudký liják, přičemž po celou dobu cesty bylo krásné počasí až na pár kapek. Šli jsme postavit ty naše korouhve přes sakristii do kostela. Pak se již odpojili všichni z našeho spolča a odjeli. Já však jsem se k tomu od začátku stavěl nechápavě, protože jsem si nedokázal představit pouť bez poutní mše svaté. Proto jsem tedy zůstal do dalšího dne ráno.

U Matky Boží v Telgte

Členové Maltézské pomoci dělali taxikáře a vozili poutníky k přenocování do St. Rochus Krankenhaus (nemocnice). Tam nás přijaly řádové sestřičky. Já jsem se se svým vypůjčeným spacákem uchýlil na koberec kdesi v nějaké konferenční místnosti. Spali jsme tam čtyři. Pro jiné byly připravené povlečené matrace s přikrývkami, prostě docela pěkné. Také mně to bylo nabídnuto, ale to bych se asi moc necítil, navíc to asi musel být zážitek spát v hale se stovkou lidí. Večer jsem ještě jel s maltézskými taxikáři zpět do města na večerní zamyšlení do kostela. Zajímavé, jak dodávka s asi deseti místy k sezení uveze devatenáct lidí, když se oni naskládají dozadu do zavazadlového prostoru. V kostele bylo jasně slyšet ve zpěvu, že poutníci jsou v tomto ohledu velice zdatní a chrám se jenom otřásal. Poutník musí umět se modlit, zpívat a bavit se. Na všechno je během pouti daný čas a je všeho potřeba využít.

Spát jsem šel brzy, abych se vyspal. A byl jsem rád, že mohu spát celých osm hodin, neboť to bylo o pět hodin více než minulou noc.

Ráno byly všechny tři poutní mše svaté až bláznivě brzo. Zvolil jsem si tu poslední v 6:30. Ta byla sloužena u venkovního oltáře a kázal světící biskup osnabrücký, který pak s námi symbolicky vyrazil kousek i na zpáteční cestu v procesí. Pouť byla trochu ještě nesena heslem květnového 97. Katholikentagu (setkání německých katolíků s účastí v desetitisících, kde jsem samozřejmě také nechyběl) v Osnabrücku „Du führst uns hinaus ins Weite“ (Vyvádíš nás do dálky). Otec biskup mluvil o dálkách, které může také symbolizovat budoucnost. Jak se máme rozhodovat? Co máme dělat? Tak asi chtěl naznačit, že problém není někde daleko od nás a my se tam máme objevit jako blesk z čistého nebe, ale v tom, co nás a nejenom nás, ale i naše drahé čeká zde, tam kde právě jsme. Je to jiné pojetí té dálky, ale je stejně vzdálená jako ta pojatá zeměpisně a nevidíme do ní stejně tak jako do té obyčejné. Důležité je, že Pán nám je na této cestě světlem a průvodcem, ať je to dálka jakákoliv.

Z Telgte do Glandorfu

V osm hodin již vycházelo procesí s korouhvemi, kříži a prapory se zpěvem na rozloučenou, kde první sloka z asi třiceti zněla:

Zum letztenmal nach deinem Bild
des Pilgers Aug sich wendet.
Den Abschiedsgr
üß, Maria mild,
der Pilger zu dir sendet.

a refrén:

O Mutter Gottes, heilige Jungfrau,
Segne die scheidenden Kinder!
O Mutter Gottes, heilige Jungfrau,
Segne die scheidenden Kinder!
Sei uns gegr
üßt, sei uns gegrüßt,
Heute und allzeit, Maria!

Přeci jenom již bylo procesí trošku znavenější a někteří po minulém dni trochu kulhali. Osobně jsem od zhruba třicátého kilometru prvního dne nezaznamenal v nohou takřka žádnou změnu. Prostě byly takové uťapané, toť vše. Bohu díky, že jsem měl dobré boty – sandály, tak jsem to přestál bez puchýřů. Když člověk zpívá ty krásné písně a modlí se, tak si ani neuvědomuje, že již má v nohou tolik kroků. První zastávka byla v Ostbevern, kde nás opustil Martin, který spěchal pečovat o rodiče. Dal mi na památku knihu o výroční 150. pouti s různými obrázky. Říkal, že je to vlastně každý rok stejné, takže to mohu brát jako z letošního roku.

Cesta zpět mi přišla trochu možná duchovnější. Stihli jsme se modlit tři růžence. A ještě k tomu speciální křížovou cestu podle telgtského vzoru – má jenom deset zastavení. Všechny tři pády Krista Pána jsou v jednom a cesta končí ukřižováním. Potom je totiž již onen telgtský výjev bolestné Matky s tělem Ježíše v náručí.

Druhá zastávka byla u poutní kapličky v Oedingsberge jako předtím a opět s bohoslužbou slova a kázáním. A přišly další krásné písně jako „O seid uns gegrüßet, ihr heiligsten Namen“ s nápěvem již známým:

O seid uns gegrüßet, ihr heiligsten Namen:
Jesus, Maria, Joseph!
Wir rufen euch an, die ihr immer beisammen:
Jesus, Maria, Joseph!
Um was wir auch flehn,
o versagt es uns nicht:
Jesus, Maria, Joseph, verlaßt uns nicht!

Také jsme se modlili litanie k domácím svatým. Při příchodu do Glandorfu jsme pěli svatojánskou píseň „Johannes auserkoren“ (Jan – vyvolený):

Johannes, auserkoren,
du starker Gottesmann,
der Welt zum Trost geboren,
nimm unser Loblied an!
Heiliger Johannes,
Heiliger Johannes!
Jung und alt, gro
ß und klein
stimm in unser Loblied ein!

Podíval jsem se tam tedy do krásného kostela sv. Jana Křtitele, kde uprostřed stála křtitelnice a na stropě byly fresky s výjevy z blahoslavenství. Také se mi tam zalíbil výjev v jednom okně na téma jedné z poutních písní:

Maria, breit den Mantel aus,
mach Schirm und Schild für uns daraus;
la
ß uns darunter sicher stehn,
bis alle Stürm vorübergehn.
Patronin voller Güte,
uns alle Zeit behüte.

…O panně Marii, pod jejíž ochranu – plášť se utíkáme do bezpečí

Tak v tom okně byla pod pláštěm Matky Boží zobrazena celá rodina s mnoha dětmi a Matka na ně s láskou shlížela a dopřávala jim žít v bezpečí.

Z Glandorfu do Oesede

Cesta zpět byla poněkud kratší, protože končí již v Oesede. Tak byla i poslední zastávka přesunuta ke kapličce u Scheventorfu. To je místo, kde se již poutníci spolu loučí, protože se v následující obci – Bad Iburgu již proudy značně rozcházejí. My jsme však pokračovali přes Bad Iburg do kopce a až k lesu jsme zpívali opět O Mutter Gottes, heilige Jungfrau, segne die scheidenden Kinder! (Ó Matko Boží, svatá Panno, požehnej rozptýleným dítkům svým!) Přes kopec jsme se modlili loretánské a později i mariánské litanie; z loretánských uvedu německy některé známé typicky litanijní obraty:

Du Spiegel der Gerechtigkeit, bitte für uns!
Du Sitz der Weisheit,…
Du Ursache unserer Freude,…
Du Kelch des Geistes,…
Du kostbarer Kelch,…
Du Kelch der Hingabe,…
Du geheimnisvolle Rose,…
Du starker Turm Davids,…
Du elfenbeinerner Turm,…
Du goldenes Haus,…
Du Morgenstern,…
Du Heil der Kranken,…
Du Zuflucht der Sünder,…

A konečně jsme dorazili v půl sedmé večer až do Oesede, kde jsme šli přímo do chrámu za zpěvu již známé písně O Mutter Gottes, segne die scheidenden Kinder! Pak následovalo uctění nejsvětější svátosti:

Tantum ergo sacraméntum venerémur cérnui
et antiquum documéntum novo cedat ritui;
praestet fides suplementum sénsuum deféctui.

Genitóri Genitoque laus et jubilátio,
salus honor, virtus quoque s
it
et benedictio.
Procedénti ab utróque compar sit laudátio.
Amen.

Bohu díky, že jsme to zvládli! A jak se po těch skoro devadesáti kilometrech cítím? No, duchovně není pochyb o tom, že jsem si to užil. Tělo si zkusilo opravdu pořádnou pouť. Ale necítím se nějak slabý, naopak mi přijde, že bych to klidně mohl jít znova. Takže vzhůru na Velehrad :).

Zobrazeno 1743×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio