Vítejte na stránce uživatele Angelara

Adventní duchovní obnova - Mamre Osová Bítýška 28.-30. 11. 2008

30. 11. 2008 21:09

28.-30. 11. 2008 Adventní duchovní obnova

DCŽM Mamre Osová Bítýška

vedl: Mons. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnské diecéze

 

Přijeli jsme v pátek večer na krásně upravenou faru do Osové Bítýšky, která již několik let slouží jako DCŽM pro brněnskou diecézi. Já jsem tam byl na svém prvním pobytu.

Dostal jsem se tam částečně na výzvu Aničky, jednoho z „Týmáků“ DCŽM a Míly, akademického spoluobčana z FF UPa (Mildaborec), který se v poslední době na DCŽM velice pěkně zabydlel a tráví tam poměrně dost času.

Setkání mělo asi přes dvacet účastníků včetně střídavě několika Týmáků a duchovních otců ordinovaných do osovobítýšské farnosti – Otce Romana, faráře a Otce Pavla, kaplana.

Večer jsme nejprve pojedli jako večeři chléb se zeleninou, takové postní jídlo.

Potom jsme se zabydleli na jednotlivých pokojících, pokud to někteří nestihli již dříve. Pokoje na Mamre jsou nazvány podle míst, kde probíhala světová setkání mládeže. Já jsem tedy bydlel v Kolíně nad Rýnem 2005. Je to docela dobrý pokoj, neboť je těsně vedle kaple, takže to nebylo daleko na modlitby.

Následovalo představování jednotlivých účastníků, přičemž mě zaujal jeden svérázný způsob: první vzal klubíčko a řekl něco o sobě, přihrál dalšímu, ale konec provázku držel, další to udělal obdobně, až mezi námi vznikla taková síť. Pak byly modlitby ve farní kapli včetně eucharistické adorace. Samozřejmě nechybělo ani officium divinum, přičemž jsem tam potkal nějaké slečny, které velice horlivě a pravidelně se toto modlily. Večer jsem rychle usnul, protože den byl i tak již dlouhý.

Ráno jsem vstal o trochu dříve, než byl budíček, abych měl čas na soukromé ztišení se v kapli. Pomodlil jsem se mimo jiné invitatorium a část modlitby se čtením. Pak již všichni vstávali a zájemci se společně modlili laudy, na které navazovala rovnou ranní modlitba z nějakého lístečku již pro všechny. Potom byl snídaně – chléb se salámem a zeleninou a na pití čaj. Po snídani bylo první povídání otce generálního vikáře. Sešli jsme se ve farním sále, kde povídal velice poutavě s krásnými odbočkami ohledně zážitků z jeho bohatého života o adventu Mariiném:

 

Advent Panny Marie

Maria bývá zobrazována spolu se svatou Annou, její maminkou, jak drží a čtou Písmo, kde stojí: „Panna počne“. P. Maria jde svou touhou, modlitbou a oběťmi Bohu vstříc, i my se máme naučit přijmout Boží vůli v každou chvíli – toto znamená být svatý. Dát si cíl, který chce Bůh – být tam, kde mě chce mít. Prvním krokem ke svatosti je chtít ji (Matka Tereza). Svatost je hrdinným činem duše, kterým se odevzdáváme Bohu... (Sv. Tomáš Aq.). P. Maria byla prosta dědičného hříchu, my toho můžeme dosáhnout Boží milostí skrze svátost křtu. Bůh posvětil lidský život od samého začátku do posledního vydechnutí. Když slavíme Neposkvrněné početí P. Marie, věříme, že již od početí je člověk skutečným člověkem. Život tvoří vždy Bůh, rodiče jsou však jeho spolupracovníci. Dar dítěte je proto velký a z Boží milosti. Proto také Maria zpívá své Magnificat anima mea Dominum...

Maria navštěvuje, ač je již těhotná, svou příbuznou Alžbětu, aby jí pomohla. Zde se projevuje, že Bůh po staletích začal jednat a Boží plán se naplňuje i v malých věcech. Maria od Alžběty dostává povzbuzení potvrzení jejího poslání.

Věřící zná jenom své nejbližší kroky, ne celou cestu života, přestože se oddá Pánu. Zřekla se sama sebe, bez výhrady se dala Kristu...(Benedikt XVI.)

Ať je nám tedy Panna Maria znamením útěchy, potěšení a naděje – měj odvahu riskovat s vírou, odvahou, s čistým srdcem. Tak bude Tvůj život plný.

 

Pozn.: Bůh je jako slunce vysílající ke každému různé paprsky, ke každému jdou pod jiným úhlem, proto nemůže být cesta lidí k Bohu nějaká stejná. Pokud budeme kopírovat podle paprsku někoho jiného, půjdeme sice po rovnoběžce, ale ta nás přímo k Bohu nedovede. Pravým partnerem nám má být ten, který nám pomáhá na cestě k Bohu, ne nás od Něj odvádí. My máme vstoupit svému partneru do cesty k Bohu, abychom pochopili, jak mu pomáhat. Manželství je jednou ze cest k Bohu, snoubenectví je doba, kdy snoubenci srovnávají se sebou krok, aby mohli kráčet společně.

 

Otázky k rozjímání:

1)      Jak se liší můj život od života těch, kteří Ježíše nemají?

2)      Mohou poznat z mého života, že jsem uvěřil?

3)      V čem mohu jít já k Bohu vstříc?

 

Pannu Marii nevnímejme jako nějakou „sochu“ nebo „obraz“, ale jako osobu.

 

Potom následovaly chvíle rozjímání, které jsem strávil v kapli. Další promluva byla:

 

Advent svatého Josefa

Miloval Pannu Marii a ve vztahu si důvěřovali. Pustil ji i za Alžbětou pomáhat. Když bylo zřejmé, že Maria počala, musí vysvětlit toto záhadné početí sám ten, který jej zapříčinil – tedy sám Bůh, který Josefovi dá usnout a on má vidění, po kterém porozumí, proč jeho snoubenka je v jiném stavu, přestože muže nepoznala.

Za všechno Bohu děkujme – učíme se tak dobrotě a vděčnosti. Pokud nepoděkujeme, je to jako kdybychom si brali z toho všeho, jakože vše je Boží, bez povolení, což znamená, že bychom vlastně kradli. Ale když si uvědomíme, že bereme, když poděkujeme, tak Bůh nám vše, co nám prospívá, rád dá.

Josefa a Marii spojuje sama postava Ježíšova, kterému je svatý Josef jako stín Otce v nebesích. Poctivě a věrně se snaží plnit Jeho vůli. Proto nachází Ježíše v chrámě Jeho Otce. Proto se Ježíš modlí k Otci při útěku od zástupů v různý čas, v Getsemanech a dokonce i na Kříži odevzdává svého ducha do Jeho rukou.

Obraz Otce se též skrze sv. Josefa vytváří v Ježíši od doby útěku do Egypta. Získává vztah k Bohu skutečně jako k otci.

 

Otázky pro rozjímání:

1)      Jaký je můj vztah k Nebeskému Otci?

2)      Mám také důvěru v Jeho plán? Věřím v Jeho Lásku?

3)      Jsem ochotný ztratit svoje představy a přijímat životní poslání, které pro mě připravil Bůh?

 

Pozn.: Každý je buď otcem nebo matkou. Otec Jiří si jednou řekl: „To je Tvoje potomstvo“, při pohledu na znovu plný kostel po letech, když se vrátil do své dávné farnosti, kde sloužil.

 

Po promluvě jsme se šli pomalu připravovat na mši svatou, která byla v kapli. Potom následoval oběd. Polévka a jako druhé jídlo těstoviny s masem, sýrem a zeleninou. Po obědě byl ještě čas jednak na odpočinek, tak i na rozjímání. Já jsem tuto příležitost využil zejména k procházce. Potom byla ještě jedna promluva na téma:

 

Advent Ježíšův

Ježíš přišel, přichází a přijde.

Ježíš prožíval svůj život jako člověk, skutečný člověk, věděl, že má sám touhu lidstva naplnit. Jeho advent je čekání na čtení v synagoze z knihy proroka Izaiáše (Lk 4,18-22): Duch P8ně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně“, pak dodal: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

Bůh e stal člověkem zdánlivě bezvýznamným – v obyčejné rodině, obyčejné dítě v podmaněném národě, ale měl rodinu. Založit rodinu je tedy něco jako založit město či klášter. Založit něco, co nemá trvání jenom například osmnáct let, ale stále se to buduje. Jde o trvalost rozhodnutí.

V chrámě jako dvanáctiletý se ptá: „Proč jste mě hledali?“. Musel být tam, kde je Jeho Otec. Josef s Marií dali Ježíšovi skutečně dobrou rodinu. Naučili ho poslušnosti a úctě k otci, potažmo k Otci. Léta skrytého života v Nazaretě, práce, přátelé, Josefova smrt, to vše jsou další důvody, proč by se měl odhodlat zachránit svět, vyplnit vlastně to, proč byl na svět poslán.

Věrnost, trpělivost, odpuštění:

-         než skončíme v manželství nebo v zasvěceném životě

-         umět čekat, než jednáme

-         učme se od Ježíše, který čekal celých 30 let.

 

Otázky k rozjímání:

1)      Co očekáváme od Boha a On od Nás?

2)      Co bychom chtěli od Ježíše k Vánocům?

3)      Co bychom my chtěli přinést k jesličkám?

4)      Umím čekat na svoji chvíli?

5)      Připravuji se na svoje životní poslání zodpovědně?

6)      Nehledám v životě jen příjemnosti?

 

Pak následovaly další hodiny rozjímání. Já jsem si vypůjčil klíče od kostela, abych měl to krásné tiché místo s Pánem pro náš rozhovor. Abych mu mohl i něco krásného zapět. Následovala večeře – chléb se zeleninou a se sýrem. Také jsme šli zahájit dobu adventní  a vůbec celý nový liturgický rok prvními nešporami z první adventní neděle, po čemž následovalo žehnání adventního věnce. Pak byla konference či spíše diskuze s otcem generálním vikářem, kde se již zrušila pobídka k silentiu či málomluvnosti, která nám po celý den pomáhala více se soustředit na Boží přítomnost. Potom jsme se ještě bavili a šli pomalu po modlitbách spát.

V neděli ráno jsem vstal opět dříve, abych stihl být v kapli brzy. Následovala opět modlitba ranních chval a ranní modlitba z lístečku. Pak byla snídaně – chléb s marmeládou. Na mši svatou jsme šli společně s farníky do kostela sv. Jakuba.

Ještě jsme se podívali na jakési video z AcitIv8 a šlo se na úklid fary. K obědu jsme měli polévku a pečené kuře s bramborami. Domů jsem byl dovezen jedním z účastníků obnovy (broucin).

 

Bohu díky za krásný čas strávený s Ním a s bratry a sestrami v Kristu!

Zobrazeno 1304×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio