Při dnešní leč mým pozdním přichodem krátké adoraci Nejsvětější svátosti jsem pokračoval tam, kde jsem kdysi přestal. Viděl jsem, že v kostele přibývalo lidí, neboť se blížila mše svatá. Také byly rozsvěcovány různá světla. Ale Ten, který pro nás sestoupil z nebe, byl pořád stejný. Všechno se měnilo, ale Kristus Pán ne. Zůstával stále ve stejné monstranci uzavřen pod způsobou chleba. Mohl jsem ho ještě nějak vnímat? Mohl mi Pán ještě něco víc říct? Vlastně toho ani tolik neříká, protože ve své moudrosti nepotřebuje tolik slov, aby zjevil člověku to, co chce, a to, čím nás chce povzbudit. Vždycky k nám směřuje třeba jenom jednou větou, kterou si vybavíme třeba z Písma nebo z nějaké zbožné písně. A podle té věty se dá činit mnoho:
"Jděte do celého světa a hlásejte evangelium", "Jako jsem já miloval vás, tak se milujte navzájem", "Cokoli uděláte pro jednoho z vašich bratří, pro mě jste udělali", "Hospodin je můj pastýř, nic nepotrádám", "Pojď za mnou", "Klaním se ti vroucně", "Kdo zná mne, zná Otce", "Svou loďku na břehu zanechávám, spolu s Tebou nový začít chci lov", "Všechny národy, chvalte Pána světa".
Pán takto promlouvá ke svým maličkým. A jak píše i svatý Pavel - právě když jsem slabý, jsem silný. Uvědomuji si vlastní vinu a právě to je ten okamžik, kdy si uvědomím o to víc každé jednotlivé své provinění a to, že já potřebuji od Boha odpuštění. Jenom když si uvědomím svou malost, mohu růst k výšinám. Copak dosáhnu odpuštěním pouhým řečením Bohu "promiň"? Je to nutná podmínka, ale ne postačující. Musí také On mi odpustit. Mé "promiň" je pouze žádost o odpuštění, ať je sebevíc upřímná. Naštěstí Bůh rád vždy znovu přijímá "marnotratné syny", takže se nemusíme bát, že by snad neodpustil.
Pak jde o to přinést svůj hřích Pánu skrze Církev, která mocnou silou svátostí nás Boží mocí očistí...
Proč jsem se dostal od krásné adorace až ke hříšnosti? Prostě tak ta cesta vede - člověk je hříšný a tím, že si své slabosti uvědomí a snaží se jich zbavit s Boží pomocí, může nějak uspět. Píši s Boží pomocí, neboť chceme-li nějakému hříchu úspěšně unikat, musíme nejprve si zamilovat Boha. Ten je to, kdo nám ukazuje cestu, jak z toho ven.
Zamilujeme-li si Boha, budeme milovat i své bratry, neboť v nich uzříme Boha. Budeme-li milovat své bratry a Boha, nebudeme jim ani Bohu činit to, co se jim nelíbí, protože by to odporovalo vztahu lásky.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.