...aneb jak jsem si po letech v neděli u nás v kostele sedl 

Tak mi pan děkan říkal, že se mám také objevit občas i mezi ministranty. Dbal jsem tedy jeho rady a hned dnes jsem si řekl, že půjdu ministrovat. Přišel jsem tedy do chrámu o trochu dříve. Kupodivu již tam bylo dosti plno. Minul jsem takřka nekonečný zástup kajícníků čekajících na zpověď, minul jsem i své "obvyklé místo k stání", které zaujímám pravidelně každou neděli při mši svaté v 7.30. Šel jsem do hlavní lodi a až dopředu přes presbytář okolo hlavního oltáře do sakristie. Tam již bylo pár ministrantů. Já zbožně pozdravil a říkal jsem, zda také mohu ministrovat. Samozřejmě byli rádi, tak jsem si oblékl "talár", tedy kleriku bez rukávů a rochetu. Dostal jsem čtení, tak jsem se s ním mírně seznámil. Na poslední chvíli jako vždy přiběhl otec Mirek ze zpovědnice. Vždy se snaží vyzpovídat co nejvíce kajícníků. A pak jsme po modlitbě šli za adventního zpěvu "Ejhle, Hospodin přijde" a vstoupili jsme do potemnělého kostela, který byl při třetím opakování zpěvu rozsvěcován. Před tak velkým obecenstvem jsem naposledy četl na svém biřmování. Prostě kostel byl tak velkomeziříčsky plný, takže lidé stáli všude, kde to jenom šlo skoro odpředu až do vchodu kostela, také byli i lidé na kůru, které jinak nemohu vidět, protože oni se tam tak šikovně zašívají s omluvou, aby na výše položeném místě byli Bohu blíže. Otec kázal o sv. Janu Křtiteli, který se pokorně přiznal, že není ani Mesiáš ani Eliáš ani žádný prorok. Je to jenom hlas, který oznamuje, že je již mezi námi ten slíbený Pomazaný, ale my ho neznáme. Mluvil o Ježíšově tzv. skrytém životě, kde také lidé všeobecně nevěděli, že On je to, který má přijít. Také my často nevíme, kde je Kristus Pán. Zejména ho však máme nacházet ve svých blízkých - děti v rodičích a rodiče v dětech, manželé navzájem v sobě a všichni v našich bratřích a setrách. Také nacházíme Krista Pána v kostelích, kde se čtou jeho výroky a kde se nám dává skrze svátosti.

Naštěstí jsem se vyvaroval zvonění, protože u nás se zvonky zvoní ještě před proměňováním a potom při zavírání svatostánku po přijímání. Neměl jsem v tom jasno, ale obstaral to jediný mladší kolega, tak to bylo v pohodě. Akorát mi celou mši připadalo divné, proč leží na tom stolku vedle mě ta velká miska s hostiemi. Jestli je to na další mši? Nebo že by to bylo již Tělo Páně? Ale to by bylo přeci ve svatostánku. No, prý jsem měl tu misku donést na oltář, aby se proměnilo více hostií. Jenže to já jsem nevěděl, tak pan kaplan musel při podávání lámat a ve vedlejší lodi došlo skoro k úplnému rozdání všecho Těla ze svatostánku. Příště již budu vědět, že má být o nějaké ty dvě stovky hostií víc...