Biřmování ve Velkém Meziříčí A. D. 2009

Nyní blíž popíši, jak to probíhalo na našem biřmování dne 16. 5. 2009. Den předtím jsme měli ještě nácvik toho, jak se tam budou definitivně ti biřmovanci motat po kostele a co kdy mají říkat. Biřmování bylo pro biřmovance z farností Velké Meziříčí, Netín a Bory. Pověření organizací přístupu biřmovanců dopředu byl pastorační asistent apoštolského exarchátu řeckokatolíků pan ThMgr. Antonín Čížek a náš farní sekretář, pastorační asistent, katecheta a varhaník v jedné osobě Josef Drdlíček. Sešli jsme se ráno dlouho před mší svatou, abychom nachystali potřebné věci. Já jsem se převlékl do své krásné alby a půjčil si od páně děkana jeho bílé cingulum, neboť červené již měl připravené pro sebe (byla přeci červená jako liturgická barva hned ze dvou důvodů - jednak kvůli památce sv. Jana Nepomuckého, ale také jako barva Svatého Ducha, který při biřmování hraje přeci dost klíčovou roli). Postupně jsme se jako ministranti převlékli a šli na faru do průjezdu. V jídelně mezitím nacvičovali zpěv pozvaní chorálisté. Já jsem dostal jako liturgický úkol umývat otci biskupovi ruce.
Při mši svaté bylo přítomno šest kněží - J. E. Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle - diecézní biskup brněnský, P. ThDr. Lukasz Szendzielorz - děkan a farář velkomeziříčský, P. Mgr. Pavel Krč - farní vikář velkomeziříčský, P. Mgr. René Strouhal - administrátor farnosti Moutnice a pak ještě jeden kněz římskokatolický a jeden řeckokatolický. Externí kněží však byli přítomni zejména z důvodu toho, že šli za kmotry biřmovancům. V kázání otec biskup říkal, co by pro nás mělo biřmování znamenat. Jedná se totiž o velké rozhodnutí spojit natrvalo svůj život s Kristem Pánem. Měli bychom být připraveni obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje (1 Petr 3,15). Když se otec biskup ptal, jak jsou biřmovanci připraveni, říkal pan děkan pravdu - někteří jsou, někteří asi moc nejsou, ale pro zbožné duše, které se za ně přimluvily u páně děkana, je i těmto dovoleno nakonec přistoupit ke svátosti biřmování. Pak nás vyzval otec biskup, abychom pohlédli na kříž, jestli chceme "skončit" jako On. Pokud říkáme zásadní ne, tak jsme jenom poloviční křesťané. Zbytek křesťanství totiž spočívá v tom, že Ježíš na kříži neskončil, ale On smrt přemohl a byl vzkříšen a co více - seslal nám svého Ducha. Pak jsme se zřekli ducha zla a vyznali svou víru. Kněží na nás vztáhli ruce a modlili se za seslání darů Ducha svatého.
Při biřmování otec biskup vždy přistupoval k biřmovancům stojícím po dvanácti vedle sebe před předními lavicemi a udílel jim svátost pomazáním křižmem a slovy. Ještě se také každého na nějakou drobnost zeptal. Bylo úžasné vidět, jak jsou moji přátelé biřmováni. Já jsem v tu chvíli byl v modlitbě v rozhovoru s Pánem a jakoby jsem si uvědomoval, že ten či ta určitě jsou Duchu svatému skutečně v nitru srdce otevřeni. Prožíval jsem tedy toto hlouběji s každým, kterého jsem více znal.
Po biřmování si otec biskup umýval ruce chlebem, citronem, solí a vodou. To je asi nějaká vhodná metoda, jak z prstů to křižmo dostat. Pak následovala bohoslužba oběti. Hluboce jsem tuto mši svatou prožíval. Cítil jsem, že s upřímností jsem uznával své viny. Nechal jsem Božského Lékaře, aby vstoupil do mého srdce a zase pevněji tam upevňoval své království. Duch svatý naše společenství stmeloval a my jsme mohli přinést tuto mši svatou sami za sebe i za naši farní rodinu. Na konci následovalo mnohonásobné poděkování, předání darů a květin a otec biskup říkal, že bude rád když to, co právě biřmovanci přijali, v nich pevně zakoření a vydá plody. Tak trochu jsem to vztáhl na sebe a říkal si, kolik asi mladých kluků se nechá Duchem svatým ukecat ke kněžství.
Celou mši svatou provázeli choralisté z presbytáře a schola z kůru. Po mši svaté slavnostní průvod opustil kostel a směřoval zpět na faru. Následovalo poklízení věcí po liturgii a focení biřmovanců. Já jsem byl pozván k slavnostnímu obědu s otcem biskupem. Já nehodný tohoto. Ovšem musím uznat, že s otcem biskupem se dá dobře povídat a on je i veliký šprýmař. K obědu byl jako předkrm kuřecí salát, potom vývar jako polévka, hlavní jídlo byla vepřová panenka s opékanými bramborami a jako dezert nějaký pohár. Pak jsme šli zpět na faru a rozloučili se.
Jsem tedy rád, že jsem se mohl účastnit slavnosti biřmování v naší farnosti. Bylo to pěkné vidět vlastně už mé duchovní děti, jak jdou blíže k Bohu. Ano, některé jsou již z části moje duchovní děti, když jsme je připravovali na skupinkách. Doufám, že na ty přípravy nezapomenou a že na ně budou vzpomínat v dobrém a něco si z nich budou stále pamatovat. Ale dává mi to velice dobrou příležitost začínat hlouběji se ponořovat do duchovního otcovství. Vím, že mě to čeká... Vzpomínám na moje duchovně prvorozené děti v modlitbě.