Opět do Netína – první sobota po 195.

Opět do Netína – první sobota po 195.

Dnes jsem se vypravil na pouť do Netína na první sobotu v měsíci obětovanou zejména za nová kněžská a řeholní povolání. Problém však byl v tom, že většina z těch lidí, co chodí pravidelně dnes nešla. Proto jsem přišel na náměstí a neviděl tam žádný hlouček poutníků, který by setrvával v přátelské rozpravě. Namísto toho se na náměstí konaly závody hasičů, takže tam bylo živo až dost.

Rozhodl jsem se, že půjdu sám. Nejprve jsem šel jako vždycky se podívat do našeho děkanského kostela sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí. Potom jsem ještě zavítal k faře se skutečně přesvědčit, že se tam žádní poutníci neskrývají. Jenom trochu legrační bylo, že v bráně na faru měli hasiči registraci na soutěž. Vydal jsem se tedy na cestu s prosbou k Panně Marii a andělu strážnému za ochranu. Stoupal jsem po zámeckých schodech a vzdaloval jsem se tak z centra, abych v tichosti mohl setrvávat s Bohem v modlitbě. Cestou přes zámecký park jsem obdivoval krásnou jarní zeleň a vůbec upravenost parku. Prošel jsem pod dálničním mostem a již jsem si říkal, že po úvodní části pouti je potřeba již dát jí více náboženskou atmosféru, a proto jsem zavedl píseň „Chválu vzdejme, ó křesťané“. Když jsem zazpíval všech několik slok, které jsem si pamatoval, tak jsem dal ještě improvizovanou část mariánských litanií zpívaně v němčině a říkal jsem si, jestli pak jest vůbec tato zpívaná verze v češtině. Jak pěkné překvapení bylo, když tyto litanie zpíval sám pan děkan Łukasz při pobožnosti po mši svaté. Místo „Maria, wir rufen zu dir“ znělo „Maria, slyš dítek svých hlas“ a místo refrénu po pětici proseb „Mutter Gottes, wir rufen zu dir“ zase „Matko Boží, voláme k Tobě“. Toto zvolání je v obou jazycích totožné, ale to první mi zní trošku šroubovaně.

To již jsem byl u Tří křížů, kde se začíná při poutích na první soboty růženec úvodní částí. Já jsem doufal, že poutníci z města přijdou, tak jsem se mezitím pomodlil korunku k Božímu milosrdenství, neboť byly tři hodiny odpoledne. Potom jsem ještě chvíli setrval na tom místě při kochání se krásným pohledem na celé město. Žádní další poutníci nešli, tak jsem začal růženec a vydal se dále. U Loupežníka u křížku však na mě počkaly tři poutnice odtud svou pouť započínající, neboť z dálky viděly mou postavu blížící se. U křížku jsme se tedy pomodlili první desátek a pokračovali jsme dále. Chodí se vždy tak, že u dalších křížků se modlí desátek další. V Lavičkách se k nám přidal jeden poutník a jedna poutnice-řeholnice. Většinou na ty první soboty chodí stále ti samí lidé, takže se docela znají. Mě sice tolik neznají, ale jistě jsme si dobře popovídali. Před Závistí je poměrně nový malinkatý křížek se soškou Panny Marie. Stojí přesně na rozhraní velkomeziříčské a netínské farnosti. Jáhen Kinc dříve říkal, že prý je to takové malé zastavení – tak na jeden Zdrávas. V Závisti jsme se pak u křížku modlili desátek za duše v očistci a za Závistí jsme náš růženec uzavřeli.

V Netíně jsme měli ještě přes půl hodiny času do mši svaté. Stavil jsem se tedy na hřbitov, kde jsou pohřbeni mí předkové. Pak jsem již zamířil do chrámu Páně a připojil se na poslední desátek k neúnavným hlasům zbožných. Zajímavé bylo, že v netínském kostele Nanebevzetí Panny Marie byli přítomni zároveň všichni kněží velkomeziříčské farnosti, která Netín pastoračně zajišťuje.

Mši svatou sloužil pan děkan Łukasz a byla pravděpodobně ze sobotní památky Panny Marie. Kázání měl zaměřené na to, jaký je Bůh a jak se může projevovat. Začal takovou provokativní otázkou – jestli může o nějaké slečně říci kněz, že je krásná. Pak přešel k tomu, jaké termíny mohou vystihovat Boha z hlediska křesťanského filosofa: „Bonum, Pulchrum, Ens, Veritas, Deus convertuntur“ (Dobro, Krása, Bytí, Pravda, Bůh jsou to samé). Proto bychom tedy mohli při pohledu ať na krásnou slečnu nebo na krásnou přírodu za tím vším vidět tu skutečnou Krásu, kterou je jedině Bůh.

Po mši svaté následoval výstav Nejsvětější svátosti (mimochodem velice častá činnost P. Łukasze), kterou doprovázel čteními a potom i oněmi zmíněnými mariánskými litaniemi. Po svátostném požehnání jsme pomalu šli domů. Na zastávce na nás čekal již poutnický autobus a my jsme posilněni mocnou přímluvou Panny Marie a potěšeni jejím vždy milým slovem a příkladem odjeli do svých domovů.