Společenství

Společenství

Člověk je stvořen pro společenství. Tuto vlastnost v sobě nemohou žádní lidé zcela popřít. Otázkou ale zůstává, jak si člověk toto společenství vykládá. Na jedné straně pod tímto pojmem může vidět pouhé popovídání si s přáteli, na straně druhé se v tomto společenství skrývá to nejúžasnější, co člověk vůbec může prožívat. Jedná se o tvoření společenství se samotným Bohem. On sám nám dal ve způsobu své existence příklad tím, že On sám je společenství. Je společenstvím Otce a Syna v Duchu svatém. Můžeme tajemství Nejsvětější Trojice vnímat jakkoliv hluboce, nikdy jej však zcela nepronikneme. Vždyť i svatý biskup Augustin, když se kdysi snažil toto pochopit, nemohl. Pán mu ale názorně ukázal, že to opravdu nejde. Viděl jednou malé dítě, jak má v písku na pláži vyhloubenou jamku a snaží se do ní nalévat vodu. Ptal se, co dítě dělá. Ono odpovědělo, že přelévá moře do své jamky. Když si pravděpodobně klepal na čelo a řekl, že to přeci není možné, uvědomil si, že ani pochopit neproniknutelné tajemství Nejsvětější Trojice není možné pouhým lidským rozumem.

V současnosti se setkáváme s tím, že si mnoho lidí stále strká do uší a na uši všelijaká sluchátka. Pokud pominu, že tito lidé si brzy zkazí sluch, musím zmínit to horší, co zanedbávají (a i my jsme často jedněmi z těch lidí). Tím, že si do uší pouští sami nějakou hudbu nebo slova, se uzavírají okolí a sobě samým. Nemohou tito lidé vydržet se svým já a poslouchat ticho, ve kterém, nedej Bože, by mohl promluvit Bůh. Ale právě toto ticho je důležité proto, aby člověk přijal sám sebe. Jakmile přijme sám sebe takového, jaký je, může začít měnit sám sebe i svět.

Součástí naší vlastní změny je také výběr společenství. Budu tvořit společenství s MP3 přehrávačem nebo raději s živými lidmi? A budu tvořit společenství s živými lidmi nebo s živým Bohem? Často se setkáváme s tím, že se s někým bavíme a on si třeba dovolí přitom povídat do té podivné krabičky, kterou skoro každý z nás nosí s sebou a představte si, že mu ta krabička i odpovídá! Často raději píšeme dlouhosáhlé e-maily a smsky, ale zapomínáme, že metr od nás stojí bratr, který pláče a sestra, která potřebuje lidské pohlazení.

Důsledkem výběru společenství, ve kterém komunikujeme, je náš vztah ke společenství, ve kterém bydlíme. Pokud někdo žije v rodině a doma se skoro nezdrží a když už, tak jenom aby využil domácí počítač jako přístupový bod k internetu, tak není divu, že ten člověk ztratí veškerou sladkost ze vztahu k rodičům a sourozencům a ti mu začnou náhle připadat jako trošku střelení a mimo. Proto při svém jednání se nesmíme zaměřovat jenom na to, co je daleko, ale hlavně žít tady a teď pro Krista: Tady a teď potřebuje pomoc maminka či dědeček nebo sestra potřebuje pohlídat dítě. Tady je má farnost, kde mám dělat animátora. Tady je má diecéze, za kterou mám nastoupit do semináře. A pokud by se to zdálo někomu příliš vázané na jedno místo, tak tady je například moje řeholní společenství, se kterým půjdu hlásat evangelium a Kristovu lásku slovem i činem až na sám konec země.