Teologický konvikt a návštěva Svatého Otce

Teologický konvikt a návštěva Svatého Otce
Při návštěvě Svatého Otce jsme byli v rámci Teologického konviktu přítomni V Brně a ve Staré Boleslavi. Jeli jsme tam prakticky všichni, takže bylo vhodné mít vlastní autobus, přičemž s obsazením zbývajících míst nám pomohli někteří bohoslovci. Vyjížděli jsme brzy ráno z Olomouce směrem na Brno. Cesta byla docela poklidná, takže někteří ještě doháněli, co nestihli dospat v noci. U Brna byl již provoz řízen příslušníky a my vjeli do parkovací zóny na dálnici. Bohu díky jsme zastavili velice blízko dálničnímu sjezdu u letiště. Neměli jsme to tedy tak daleko na samotné místo konání. Cestou jsme ještě rozdali množství časopisů Milujte se!, které jsme si předtím naložili v Olomouci do zavazadlového prostoru autobusu.
Silnice k letišti byla zaplněná neustálým proudem poutníků, kteří houfně přicházeli na setkání. My jsme šli rovnou do stanu pro asistenci při mši svaté, neboť jsme měli vypomáhat při podávání svatého přijímání, respektive držet deštník nad podávajícím knězem nebo jáhnem. Měli jsme proto velice výhodná místa rovnou v sektorech V4 a V5, což bylo rovnou za kněžími. V sektoru jsme měli být již se značným předstihem, takže jsme mohli s mnohými kněžími a známými ministranty zavést řeč. Potkal jsem tam opravdu množství známých pastýřů z různých koutů diecéze i země. Alespoň pár jmen zde uvedu. Na prvním místě je to P. Dr Łukasz Szendzielorz, náš velkomeziříčský děkan, kterého jsem potkal rovnou za bezpečnostní kontrolou. Potom je to náš bývalý děkan P. Jan Peňáz neboli Poutník s velkým P. Mezi dalšími byl například P. Roman Kubín, farář z Osové Bítýšky čili známého diecézního centra života mládeže. Také nechyběl P. Pavel Habrovec, farář z Radostína nad Oslavou (mimochodem tento kněz vzal „jízdu s papežem“ opravdu poctivě, protože navštívil Prahu, Brno i Starou Boleslav). Jako dalšího zmíním ještě pardubického arciděkana P. Antonína Forbelského, bývalého vicerektora pražského semináře a známého jako vášnivého fotografa. Pokračovat bych mohl ještě dlouho, ale bylo by toho moc. Zkrátka sešli se tam poutníci z nesčetného množství farností, kteří svou přítomností vyjadřovali jednotnost Církve ve společenství se Svatým Otcem.
Pro naše dobrá místa jsme mohli získat i pěkné snímky při průjezdu papamobilu. Mši svatou jsme až do Modlitby Páně prožívali na svém místě, ale potom bylo již nutné vyrazit s podávajícími kněžími na předem určená místa do sektorů. Našim úkolem bylo tam přiděleného kněze dovést a deštníkem označovat místo podávání svatého přijímání.
Po mši svaté jsme měli ještě dostatek času projít si pódium a jeho těsné okolí i setkat se s různými přáteli. Tedy tato akce byla velice bohatá na čekaná i nečekaná setkání.
Mší svatou v Brně náš program ještě nekončil, protože jsme se přesunuli do autobusu a vyrazili do Kutné Hory, kde jsme měli připraveno bohaté pohoštění a nocleh, přestože nás otec ředitel stále upozorňoval, že nás čeká pár dní takového odříkání. Nevím, jestli se takovým gulášovým hodům a stolům prohýbajícím se pod sladkými dobrotami dá říkat odříkání. Rovněž nezapomenutelná byla naše prohlídka města. Zejména ve chrámu sv. Barbory zapsaném v UNESCO jsme mohli strávit mnoho vzácných chvil i s bohatými komentáři otce arciděkana. Chrám jsme si prohlédli od podlahy až po střechu, kde jsme zblízka viděli ty krásné ozdobné prvky gotických opěrných oblouků a jiných náležitostí. Naši varhaníci si zase přišli na své, když si u sv. Barbory i u sv. Jakuba mohli zahrát na pozoruhodné chrámové varhany.
Ráno nás čekal přesun do Staré Boleslavi, kde byl příjezd daleko složitější ve srovnání s Brnem. Ale nakonec jsme se s Boží pomocí dostali na svá místa. Ještě jsme museli sehnat zbývající lístky, ale dobře jsme pořídili, takže nakonec jsme byli v sektoru C1, který byl vyhrazen pro ministranty. Společně jsme ale naznali, že program před a po mši i vzhled pódia byl v Brně daleko lepší. Stejně i účast poutníků v Brně byla vyšší. Po mši svaté jsme měli opět nějaký volný čas, tak jsem se setkal s dalšími známými, přičemž mezi nimi přibyl značně podíl Čechů oproti Moravanům. Při zpáteční cestě jsem ještě udělal pár krásných fotek spících spolubratrů v autobuse. Ovšem další překvapení nás ještě čekalo, když jsme se kontaktovali s osazenstvem autobusu jedoucího před námi. Znali tam totiž jednoho našeho spolubratra, který pochází z jejich farnosti. Rovnou jsme tedy jeli za nimi do Svitav, kde nám připravili další pohoštění.
Celkově byly však tyto dva dny velice zmáhající. Byli jsme tedy rádi, když jsme večer přijeli zpět do Olomouce a mohli si v klidu odpočinout v klidu budovy semináře.