Mše svatá pro děti ve Velkém Meziříčí

V každé farnosti se objevují různé zvyky. Je to zapříčiněno tím, že v každé farnosti je jiný farář a jiní farníci, takže se vždycky utvoří takové zcela jedinečné společenství. Pastorace ve farnostech se také věnuje s větším či menším zřetelem určitým skupinám farníků. Jednou jsou to senioři, jindy mládež. To jsou skupiny, jejichž členové už slyšeli za svůj život mnoho kázání a je těžké je obracet ke zbožnějšímu životu. Ovšem pokud se jedná o děti, myslím si, že tam je ještě dost velká možnost, že každá bohoslužba jim svým způsobem utkví v paměti a že si s ní něco vzácného odnesou (tím vzácným nemyslím hmotné věci jako obětní kalich nebo procesní kříž :) ).

Dne 22. 12. 2009 jsme u nás ve Velkém Meziříčí měli jako v každé úterý mši svatou pro děti. Zvláštností jenom bylo, že se jedná o dobu adventní, takže mše svatá byla vlastně rorátní, což znamenalo, že jsme ze sakristie šli v liturgickém průvodu s dětmi s lucerničkami do potemnělého kostela a za zpěvu "Ejhle, Hospodin přijde" jsme oklikou přes celý kostel přicházeli k hlavnímu oltáři. Potom pokračovala mše svatá jako obvykle.

Při kázání však pan farář přišel k dětem, které si svolal před hlavní oltář a na příkladu sv. Jana Maria Vianneye, faráře v Ars, jim povídal smíření se s Bohem zejména ve sv. zpovědi. Ptal se, jak dlouho si myslí děti, že sv. Jan seděl ve zpovědnici, přičemž ukázal na zpovědnici a řekl, že ten pan farář, který v ní právě sedí, je tam již asi 2 hodiny a 45 minut. Sv. Jan tam trávil skoro celý den, třeba patnáct až sedmnáct hodin. Další otázka byla, jestli tam sv. Jan čekal, až za ním kajícníci přijdou nebo jestli tam měl frontu. Ano, měl tam frontu celý den a přijížděli za ním lidé z celého širokého okolí a z Lyonu byla prý do Ars zavedena zvláštní omnibusová linka.

Po přinášení darů se děti shromáždily okolo oltáře a zůstaly tam až do přijímání. Při modlitbě "Otče náš" jsme se u oltáře drželi za ruce, kterými jsme si při pozdravení posléze i potřásli. Po závěrečné modlitbě se losovala cena pro toho, kdo správně odpověděl na otázku z minulé mše svaté. Odpovědi na tyto otázky se dávaly do košíku, který byl již přede mší svatou připraven před oltářem. Pro vylosovaného bylo připravené CD, ale často to také bývá nějaká zajímavá knížka nebo jiný dárek.

Zajímavá část liturgie ale byla i po odchodu liturgického průvodu, když jsme se dva ministranti odebrali připnout obrázek s tématikou dnešní mše svaté - přiblížení se Bohu ve smíření s Ním. Z kazatelny visel jakýsi duchovní žebřík, určité stupínky na cestě do nebe (možná i částečně po vzoru sv. Jana Klimaka). Bylo velice zajímavé, jak jsem si oblečen v albě přinášel štafle a s druhým ministrantem jsme je stavěli před kazatelnu, já po nich lezl a nechal si podávat špendlíky. Ať mi nikdo neříká, že ministrování je málo záživné :).