Vánoční dárky

Tyto vánoční svátky jsou, co se týká dárků velice zajímavé. Samozřejmě největším dárkem každých Vánoc je připomenutí zvěsti o narození Vtěleného Slova, Všemohoucího Boha, našeho Pána Ježíše, Krista. Tím, že na sebe bere tělo, přestává být nazýván pouze těmi vznešenými jmény. Stává se zároveň člověkem a dává každému z nás příležitost nazývat Ho Přítelem a Bratrem. Pro ty, kteří přistoupí na onu „podivuhodnou výměnu“, se stává zdrojem nového života. Ta „podivuhodná výměna“ spočívá ve zřeknutí se svých sobeckých vášní, tužeb a myšlení jen a jen na sebe za přijetí odpuštění našich vin, které jsou právě zdrojem naší jinak nadcházející smrti, ze které nás On zachraňuje.

Jsem rád, že letos byla u nás na Vánoce moje sestra s dětmi, protože právě děti dávají Vánocům napjaté očekávání příchodu. Nepíši přímo, KDO má přicházet, protože děti často čekají Ježíška, který je štědrým obdarovatelem pracujícím v korporaci se Santou Clausem, Děduškou Morozem, Padre Natale a ostatními obdarovateli jiných národů. Na druhé straně bychom stejnou nedočkavost měli projevovat my o něco starší při čekání na skutečného Zachránce lidského pokolení – Pána Ježíše, Krista.

Jeden vánoční dárek jsme do naší rodiny dostali už 22. prosince večer, když nám vypověděl službu televizor, což bylo zárukou skutečně poklidně prožitých Vánoc nerušených žádnými zbytečnými zásahy zvenčí a soustředěním se právě na prožívání vánočního tajemství. Když jsme tu novinu o rozbité televizi sdělovali dědečkovi, ten nám nabídl jeden z jeho přijímačů, což jsme rázně odmítli vědomi si možnosti strávení opravdu klidných svátků.

Ohledně těch dárků, které pak byly pod stromečkem, jsem nezažil žádné velké překvapení. Ovšem ze zpěvníčku Hosana mám velkou radost, protože se konečně naučím další nové zbožné písničky, abych mohl vždy najít dobrá slova ke chvále Pána. Také se mi moc líbil nový svetr, který na svou tenkost je podivuhodně hřejivý, což doufám, že ocením v krutých mrazech. Jediné takové zaražení bylo, že jsem ještě nedostal žádné trenky, ale snad kvůli tomu Vánoce neprobrečím a nebudu truchlit.

Také jsem dostal pár dárků od svých přátel. Byly to věci, které nebyly jenom koupené a darované, ale také vlastní rukou vyrobené, což jim dodává na hodnotě a svědčí to o lásce těch, které mám tu čest nazývat svými přáteli. Takže, milí přátelé, ještě jednou děkuji za Vaši lásku.

Jako vzorní věřící také víme, že je více dávat než dostávat. Proto jsem měl také nefalšovanou radost z toho, jakou radost měli druzí z dárků, které jsem daroval já. Často je to způsobené jenom jednou spontánní větou, kterou oni vyslovili. Tak moje čtyřletá neteřinka velice zajásala, že má svůj vlastní hřebínek. Nemusí to být velký dárek, ale člověk musí nějakým způsobem zasáhnout přímo srdce toho druhého. A co by bylo pro malou holku lepším dárkem? Dvouletý synovec měl zase velikou radost z maňáska, kterého jsem mu dal. Občas je docela těžká konkurence mezi ostatními obdarovateli těch malých dětí, protože vítězí ten, na jehož dárku spočinou oči obdarovaného dítěte. Vzhledem k tomu, že si nemohu dovolit tak velký rozpočet jako pracující lid, musím vybrat jednu věc, ale s co největší pečlivostí. Ale nevím, jestli ostatní znají jeden starý způsob, jak učinit svůj dárek o poznání cennější: Jedná se o to, že člověk do něj vloží náruč lásky a modlitbu za toho druhého. Také tatínek mi udělal radost, když ke knize, kterou jsem mu dal řeklHH, že si ji určitě přečte a na první pohled ho téma knihy Anselma Grüna zaujalo.

Přeji Vám všem, aby tedy radost z Pánova příchodu ve Vás zůstala a ať i každý sebemenší dáreček je pro Vás krásnou připomínkou toho velkého Daru, jak je psáno o Dítěti Ježíši u proroka: „Dítě se nám narodilo, Syn je nám dán“.