Poutní deník poutníka do Svaté země

<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:Wingdings; panose-1:5 0 0 0 0 0 0 0 0 0; mso-font-charset:2; mso-generic-font-family:auto; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:0 268435456 0 0 -2147483648 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} /* List Definitions */ @list l0 {mso-list-id:136923241; mso-list-type:hybrid; mso-list-template-ids:-1906811922 36094922 67436547 67436549 67436545 67436547 67436549 67436545 67436547 67436549;} @list l0:level1 {mso-level-start-at:6; mso-level-number-format:bullet; mso-level-text:-; mso-level-tab-stop:36.0pt; mso-level-number-position:left; text-indent:-18.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} ol {margin-bottom:0cm;} ul {margin-bottom:0cm;} -->

Pouť do Svaté země L. P. 2010

 

Měl jsem možnost se podívat do Svaté země. Díky nabídce, se kterou přišel můj bývalý studentský kaplan jsem se přihlásil na tuto pouť od cestovní agentury Verité. Pouť vedl Dr. František Mráček, který má téměř dvacetileté zkušenosti ze Svaté země, kde zkoumá pravost biblických míst. Zkoumá kromě Písma svatého různé prameny. Zejména nachází četná místa, o kterých psala sv. Anna Kateřina Emmerichová, která, ač sama nikdy ve Svaté zemi nebyla, měla vidění těch míst a dost přesně je popisuje ve svých knihách. Duchovní vedení poutě měl na starosti P. Timotej Maria Pavel Vácha, OPraem.

 

17. 3. 2010

O půl dvanácté jsem vzal svá zavazadla a šel jsem svěřit pouť do rukou našemu Pánu v seminární kapli sv. Cyrila a Metoděje. Potom jsem šel na tramvaj č. 4, kterou jsem jel na hlavní nádraží. Jedna slečna mě cestou upozornila, že mám rozepnutý batoh.

Na nádraží jsem si koupil jízdenku. Šel jsem na nástupiště dřív. Začal jsem se tam modlit růženec a ve vlaku jsem pokračoval a ještě jsem přidal další modlitby. V kupé se mnou jely dvě slečny a jeden pán. První záhy usnula na batohu a pak se dívala na počítači na film. Druhá si četla nejprve Cosmopolitan a potom knihu Jak se dostat na lékařskou fakultu. Pán, co s námi jel, vystoupil v České Třebové. Při cestě přes Pardubice jsem si vzpoměl na léta tam strávená. Ale přivítala mě tam stejná směsice nedýchatelných plynů v ovzduší jako vždycky tj. Paramo, Kávoviny, Explosia, Syntesia.

Přijeli jsme poměrně včas do Prahy. Na hlavním nádraži jsem potkal svou vyučující latiny, u ktaré jsem si ráno byl pro zápočet, tak jsme si chvíli cestou povídali. Pak jsem si koupil jízdenku na MHD za 18 Kč a jel tramvají č. 9 na Národní třídu. Tam jsem koupil baterie do fotoaparátu, který mi půjčil jeden spolubratr bohoslovec. V obchodním domě jsem prohodil pár slov i s prodavačem v oddělení elektro. Potom jsem šel do dominikánského konventního kostela sv. Jiljí pomodlit se Korunku k Božímu Milosrdenství, protože byly tři hodiny. Poprvé jsem viděl tento chrám za denního světla. Na to už jsem šel do sídla cestovní agentury a nakladatelství Verité, abych se přihlásil, že jsem dorazil a nechal jsem si tam věci. Šel jsem na návštěvu k mé známé dominikánské tericiářce a přišel tam i můj bývalý studentský kaplan taktéž dominikánský terciář P. Josef Vladimír Slámečka. Také tam byl její syn se svou ženou. Povídal jsem s nimi o životě v Teologickém konviktu.

V kostele sv. Bartoloměje jsme začínali naši pouť mší svatou, ale ještě předtím jsem tam potkal jednu řeholnici, kterou jsem poznal již dříve z nemocnice Pod Petřínem. S námi na pouť jel P. Timotej Maria Pavel Vácha, OPraem. a trvalý jáhen Honza působící ve farnosti Úvaly u Prahy. Přede mší se lid modlil růženec a svěřoval pouť pod ochranu P. Marie.

V sakristii jsme se mezitím pomodlili rychle nešpory. Doufal jsem, že tato rychlost nebude otci Timotejovi vlastní. Ale mši svatou sloužil potom velmi důstojně. Alespoň takový byl můj první dojem. A po celou dobu pouti chodil také důstojně v bílém premonstrátském hábitu skládujícím se z tuniky, škapulíře, cingula, lingula a expositoria.

Kázal o tom, jak náhle se k pouti dostal, když říkal, že se do Svaté země ještě dlouho nepodívá, protože na to nemá. Plány Páně nikdo nepronikne a žádný z nás není na této pouti náhodou ani není náhodný čas pouti ani složení skupiny poutníků. Po mši svaté byl výstav Nejsvětější svátosti oltářní a svátostné požehnání. Následně jsme šli do Verité dát si uklidňující čaj a čekali jsme na příjezd dvou midibusů. Mohl jsem mezitím aspoň se seznámit s některými spolupoutníky.

Cesta na letiště byla docela dlouhá, asi přes půl hodiny. To jsem ale ještě nemyslel na to, kolik času v autobuse strávíme ve Svaté zemi. Potom jsme přešli do budovy terminálu a dali si půl hodiny rozchod. Dal jsem si tedy mezitím u McDonalda dva hamburgery. Musím uznat ze zkušenosti, že je to snad jediná společnost, která má na pražském letišti stejné ceny jako kdekoliv jinde. Pak již jsme šli k odbavení a přes pasovou kontrolu. V bezcelní zóně jsem se s P. Timotejem pomodlil z breviáře. Před letem nás čekala poměrně přísná prohlídka, než na jaké jsem zvyklý z letů v rámci EU. Pak jsme již nastoupili do letadla společnosti ČSA Airbus A320. Po vzletu jsme dostali večeři a nápoje, jak to u pořádné letecké společnosti má být. Délka letu byla 2637 km a přistáli jsme v Tel Avivu ve 4:11 tamějšího času (GMT+2h).

18. 3. 2010

Na letišti jsme bezpečně prošli všemi vstupními kontrolami a nastoupili na autobus do Betléma. Ubytovali jsme se v hotelu Betlem Star, nasnídali se a vyrazili autobusem na ortodoxní pole pastýřů.

1. Ortodoxní pole pastýřů
Zde se měl podle tradice zjevit anděl třem pastýřům při narození Páně. Pán Ježíš sem měl po křtu v Jordánu přijít a potkat syny oněch pastýřů. Jsou zde pastýři i synové pohřbení. Pán Ježíš předpověděl stavbu chrámu na tomto místě. Toto místo mělo silnou tradici v apoštolské době a byla zde zbudována kaple ve 4. století. Chrám byl velice pozoruhodný a plný ikon s řeckými nápisy.

2. Betánie – hrob Lazara
Lazar byl z bohaté rodiny a měl tři sestry – Martu, Marii, zvanou Tichá a Marii Magdalénu. Slavili jsme mši svatou v chrámě sv. Lazara. Ministroval jsem s Honzou, jak tomu ostatně bylo po dobu takřka celé pouti. Šli jsme se také podívat do hrobu Lazara. Prostor byl stísněný a průchod do hrobu velice úzký a nízký. Nedoporučuji tam chodit tedy nikomu s klaustrofobií.
Člověk si mohl uvědomit, že se cítí dobře tam, kde Ježíš rád chodil. A já přeci chci býti Ježíši podobný. Také jsem již tam nakoupil některé upomínkové předměty jako pohledy a růžence z olivového dřeva, o něž mě jeden spolubratr výslovně prosil.

3. Olivová hora – Nanebevstoupení Páně
Toto místo je od počátku uctívané, ale je v držení muslimů, hned vedle je mešita stejně jako vedle hrobu Lazara. Před vstupem na dvůr, kde stál kdysi osmiboký chrám z byzantské doby, jsme měli polední občerstvení. Hotel nám s sebou na každý den dával bagetu, salát, ovoce a šťávu. Do toho se ale spustila přeháňka, tak jsme se šli schovat do předsíně přilehlé mešity. Mezitím jednu paní mladí zlodějíčci okradli o nějaké šekely. Potom jsme sestupovali dolů směrem k Jeruzalému. Přes údolí potoka Cedron jsme viděli Zlatou bránu, kterou má přijít Mesiáš. Pro jistotu ji židům muslimové zazdili a před ni umístili svůj hřbitov. Za ní se skví mešita Al-Aksa.. Z úpatí bylo vidět i vrch Sión s chrámem, chrám Božího hrobu a horu Mojija, kde měl Abrahám obětovat svého syna Izáka. Cestou dolů jsme viděli židovský hřbitov i s modlícími se židy ukláněje se v rytmu recitace žalmů. Pro židy je to nejvyhledávanější místo k pohřbívání, protože je to blízko zmíněné brány, kterou má přijít Vykupitel. Šli jsme také okolo svatyně Dominus flevit (Pán zaplakal), až jsme přišli ke Getsemanské zahradě.

4. Getsemanská zahrada
V tomto olivovém sadě se odehrávala největší úzkost, jakou svět zažil. Náš Pán Ježíš Kristus bral na sebe hříchy celého světa, až se potil krví a modlil se, aby měl dost sil vytrvat až do konce. Je tam vystavěn chrám z 20. let a také je tam i místo zrady Jidášovy. Mnoho olivovníků si pamatuje i dobu mnohem starší, než když tam byl zrazen Pán.
Poblíž je ortodoxní místo zesnutí Panny Marie. Podle sv. Anny Kateřiny Emmerichové se tam však svatá Panna zhroutila, když procházela opět místa utrpení svého syna. Potom odpočívala na Siónu, kde je chrám zvaný Dormition uctívaný jako katolické místo zesnutí. Skutečně měla ale umřít až v Efesu o dva roky později, kde ji měl u sebe sv. Jan. Před chrámem v Getsemanech jsme se společně modlili bolestný růženec a vevnitř mohli zbožně rozjímat o hloubce Kristova vědění o Jeho přehořkém utrpení.

19. 3. 2010

Tento den jsme celý strávili v Jeruzalémě.

Tradiční Kalvarie a Boží hrob jsou na místě používaném dříve pro pohanské kultické účely. Tam kopáči císaře Konstantina našli dva hroby a pahorek. Nad tím byla vystavena rotunda s nově vykopaným Božím hrobem. Mezi dvěma hroby a Kalvarií, což je podivuhodných pouhých 40 m, vzniklo ve 13. století propojení do komplexu chrámu Božího hrobu. Blízkost hrobu je opravdu podivaná. Jak by farizej měl mít hrob v zahradě, když se hned vedle křižovalo?

Skutečný hrob byl nalezen v 19. století. Oblast byla zasypána, po odkrytí byl však odhalen kvalitní hrob hodný bohatého farizeje. Tento hrob má asi 15 znaků pravosti a od Kalvarie – hory Lebčí – je to pěšky přiměřených 7 minut.

Tradiční křížová cesta byla zbudovaná ve 12. století. S pravou křížovou cestou má společná první tři zastavení. Pak zahýbá doleva a klesá z kopce, zatímco pravá stoupá k Damašské bráně.Via Dolorosa směřuje klikatými uličkami arabské čtvrti ke komplexu chrámu Božího hrobu.

5. Bethesda
Snídaně byla v 6:30, v 7:00 odjezd do Jeruzaléma. Vešli jsme bránou sv. Štěpána a hned za hradbami jsme měli v chrámě sv. Anny mši svatou. Tam se měla narodit Panna Maria. V areálu byl také rybník Bethesda, či spíše ruiny toho, co nad ním bylo postaveno. Tam byl uzdraven člověk chromý již 38 let. (J 5, 1-14)

6. Via Dolorosa
Potom jsme šli na tradiční křížovou cestu. Kněz vedl modlitbu a já se radoval, že mi svěřil tašku a foťák, abych byl obtížen, když i náš Pán zde šel obtížen přetěžkým břemenem. Jednotlivá zastavení často nebyla velkolepě vyzdobena, ale ztrácela se mezi okolní zástavbou a mezi stánky obchodníků.
I. zastavení bylo v kostele v blízkosti bývalého Pilátova paláce, II. o kousek vedle. Další kousek to bylo ke třetímu, které bylo v malé kapli, my jsme ale u všech stáli venku. II. mělo vlastní kapli hned u III,; křížová cesta je cesta přímo a s Bohem. Člověk musí jít tam, jít má. Vedle této cesty jsou lákadla tohoto světa jakožto obchody všech druhů s velmi akčními prodavači. X.-XIII. zastavení jsme se pomodlili na jednom místě, abychom na to měli klid, protože pak už začínala se zvyšovat frekvence poutníků a spíše to byl jeden velký zmatek než místo pro usebrání a rozjímání. Ale tyto zastavení vlastně logicky by měly být u sebe – svlečení z šatů, přibití na kříž, smrt na kříti a sněží z kříže. Ale pak jsme viděli i ona ostatní zastavení. V komplexu chrámu Božího hrobu jsme měli hodně času. Mohl jsem se modlit na tradiční Kalvárii a pak jsem po chrámu rozjímaje chodil. V katolické kapli sv. Heleny se zrovna měly začínat nešpory, ač v neobvyklý čas 14:00. Byla slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie, tak byly i nešpory slavnostní. Slavili je františkáni a bylo to, Bohu díky, latinsky. Já jsem se zeptal, co se to má konat, tak jsem se mohl přidat k oslavě. Na Magnificat šel předsedající do samotného Božího hrobu s procesím s kadidlem, tak jsme vlastně jeho prostřednictvím byli i my jako lid tam v jeho zastoupení. Tu frontu, abych tam políbil kamen, se mi opravdu čekat nechtělo. Přijde mi vhodnější o vznešených tajemstvích rozjímat v klidu, ač je to třeba o deset metrů vedle.

7. Zahradní hrob a pravá Kalvárie

Potom jsme šli k zahradnímu hrobu, který více odpovídá skutečnosti a zjevením vizionářů:

- je za městem

- je v jeho blízkosti cisterna (mimochodem asi na 900 m3)

- je u něj lis na víno

- hrob je pro bohatého jako byl farizej Josef z Arimatie

- ne do něj vidět zvenčí

- okolo hrobu mohli stát z každé strany 4 lidé

- jde o nový hrob

- na stěně je namalovaný prastarý kříž

- na vstupní straně je zídka

- vchod je uprostřed

- nad hlavou a pod nohama je zvýšené místo o 10-15 cm

- u hlavy je lůžko širší než u nohou

- před vchodem k lůžku je zvýšené místo

- je ve skutečné zahradě

V blízkosti zahradního hrobu byla také skutečnější Kalvárie. Bez přílišné fantazie a s uvážením působení eroze stále i po dvou tisíciletích vypadá jako lebka, neboť Golgota je přeci v překladu Lebka nebo též Hora Lebčí.

Potom jsme jeli k Damašské bráně a vešli do města tudy a pokračovali ke Zdi nářků, pozůstatku Hospodinova chrámu vystavěného králem Šalamounem. Tam bylo množství židů modlíce se. Ženy byly odděleně a do přilehlé synagogy vůbec nesměly. U zdi jsem slyšel hebrejsky zpívané žalmy. V jejich rytmu se pak modlící se osoba kolébala dopředu a dozadu. I já jsem se u zdi pomodlil několik žalmů, ale v té češtině to tak nevyniklo. Byl to velice silný zážitek. Vždyť v tom chrámu přebývala Hospodinova sláva!

Od zdi jsme se vrátili do hotelu do Betléma. Večeře byla opět vydatná, ale před ní jsme se na pokoji s Tomášem a Alešem – spolubydlícími a s Kamilou ještě modlili modlitbu během dne z Breviáře. Po večeři bylo představovací kolečko, kdy každý z nás o sobě něco řekl. Bylo to v místnosti v přízemí. Některá svědectví byla velmi zajímavá. Často byla spojená s Medžugorjí. Pořád nevím, co tam všichni vidí. Asi se tam taky podívám.

20.3.2010

8. Mléčná jeskyně

Snídaně byla v 6:45 a půl hodiny poté jsme odjížděli do betlémského chrámu Narození Páně. Ten byl ortodoxní. V kapli/jeskyni narození byla zrovna bohoslužba, tak jsme mezitím šli do Mléčné jeskyně – místa, kde měla být P. Maria před porodem.

9. Narození Páně - Betlém

Potom jsme šli do jeskyně Narození a poctili ono místo modlitbou. Přes františkánský klášter a přes kostel sv. Kateřiny jsme šli do jeskyně sv. Josefa sloužit na mši svatou. Byly vybrány votivní texty k Narození Páně. Četl se Prolog sv. Jana a P. Timotej kázal, že i v nás se slovo má stát tělem. Že to, co je nám říkáno, se má projevit také v našich skutcích, v našem jednání.

10. Jákobova studna – Nablus

Dále jsme cestovali jiným autobusem, neboť jsme jeli po Palestině a až třetí řidič autobusu neodmítl tam s námi jet. Bezpečně jsme tam dojeli a v řeckém ortodoxním chrámě byla v podzemí kaple se studní, kde si Pán Ježíš povídal se Samařankou o živé vodě a ona Ho přijala a vyznala jako Mesiáše. Bylo milé pít ze stejného pramene jako pil kdysi můj Pán. Cestou tam i zpět jsme pozorovali palestinskou krajinu – prudké kamenité vrchy, terasovitá políčka a údolí se stromy, kde pastevci pásli svá stáda.

21.3.2010

11. Katolické pole pastýřů

Přijeli jsme na okraji Betléma ke katolickému poli pastýřů a po zběžné prohlídce jsme měli mši svatou v kapli anděla. Otec Timotej kázal na evangelium o cizoložnici, kterou chtěli kamenovat; nemáme odsuzovat své bližní. Aspoň tento den jsme si jako předsevzetí dali tak nečinit. Potom jsme si prohlíželi vykopávky byzantského kláštera a kostela ze 4.-6. století.

12. Qumeran

Dále jsme jeli do Kumránu k Mrtvému moři. Museli jsme klesnout asi o kilometr nadmořské výšky. Byl krásný výhled na okolí. Kumrán byl vlastně „židovský klášter“ se společným vlastnictvím všech členů a společným životem. Stavěl se proti „farizejskému“ životu v Jeruzalémě. Možná byl určitou dobu v Kumránu i sv. Jan Křtitel. Kmoplex budov byl kamenný, bylo tam nalezeno mnoho keramických nádob, ale hlavně asi dva tisíce let staré svitky Starého zákona, které svou shodou s dnešními texty ukazují na to, že se znění Písma nezměnilo ani v nejmenším.

13. Gomora

Potom jsme jeli do Gomory v poušti u Mrtvého Moře. Vlastně před staletími ještě byla Gomora pod hladinou. Tak je to zaneseno i v Koránu. To, že stojí na onom místě zase vypovídá, že v době, když fungovala (asi před 4000 lety), ještě tam ale moře nebylo. Byly vidět tvary budov a paláců a v okolí bylo možné nacházet mnoho vyhořelé i nevyhořelé síry. Ve spojitosti s tímto výskytem síry lze usuzovat na podivuhodné zničení pěti měst, z nichž známe alespoň Gomoru a Sodomu. Na poušti velmi foukalo.

14. Mrtvé moře

Potom jsme jeli do ruského letoviska na jihu Mrtvého moře. Tam jsme se koupali a byla to velká legrace. V moři se dalo pěkně plavat, ale korpulentnější spolupoutníci s tím měli značné problémy pro svůj jaksi kulatější tvar, protože se tam motali jako míč na hladině. Člověk mohl na hladině ležet skoro jako na nafukovacím lehátku, protože moře bylo velmi slané. Na ochutnání to ale nebyla nám známá kuchyňská sůl, ale něco naprosto nechutného. Také jsem si tam chtěl namočit celou hlavu, ale pak mně hrozně pálily oči, takže nedoporučuji.

Cestou jsem udělal mnoho fotek krajiny a kochal jsem se tím výhledem.

22.3.2010

15. Večeřadlo – Sión/Jeruzalém

Snídaně byla v 7:00 a v 7:30 jsme vyjeli směrem na Sión, místo, kde je Večeřadlo Pána Ježíše. Tam se udála poslední večeře s ustanovením eucharistie a kněžství. Tam se také stalo seslání Ducha svatého.

Na Siónu byla v poschodí místnost, na jejímž místě kdysi stálo právě Večeřadlo. Stejně je to „Večeřadlo“ takový nezvyklý termín. Nebylo by lepší česky říkat „Jídelna“? Na různých místech a i tam jsme poslouchali nahrávku ze sv. Anny Kateřiny Emmerichové, která barvitě líčila poslední večeři i seslání Ducha svatého. To místo je opravdu svaté a není tam žádný trapný kostel jako všude jinde.

16. Hrobka krále Davida

Pod večeřadlem je o kousek dál hrobka krále Davida, kde se modlí zbožní židé. Samozřejmě prostor na modlitbu pro muže a ženy je oddělen a podmínkou návštěvy je pokrývka hlavy.

17. Dormition – místo odpočinku Panny Marie

Potom jsme přešli do Dormitionu. Podle jistých tradic se má jednat o místo zesnutí a tom pádem vlastně i Nanebevzetí Panny Marie. Je to bazilika a dole je socha zesnulé ležící P. Marie a vedle ní hoří svíčka. Místo je velice působivé a promodlené, přestože podle sv. Kateřiny Em. zesnula P. Maria v Efesu, kde pobývala se sv. Janem. O tom, že v Efesu pobýval sv. Jan snad nejsou větší pochyby. Ale zní to přinejmenším logicky, protože Pán Ježíš Pannu Marii sv. Janu přeci z kříže odkázal jako jeho matku. Po návštěvě Jeruzaléma, když si Panna Maria chtěla znovu projít místa utrpení Pána Ježíše, tak se pod náporem vzpomínek a silných zážitků u Getsemanské zahrady zhroutila. Tam je ortodoxní místo zesnutí P. Marie. Pak na Siónu se dávala dohromady - odpočívala a pak jela zpět do Efesu (alespoň podle sv. Kateřiny Em.).

18. Pravá křížová cesta podle sv. Kateřiny Emmerichové

Dále jsme jeli ke Štěpánské bráně a vydali se na Křížovou cestu, kterou nás provázela audionahrávka z vizí sv. Kateřiny Emmerichové. První tři zastavení jsou stejná. U třetího jsou dodnes na ulici jako dlažba velké kameny, které obtékala i za dob Pána Ježíše za deště voda. Tím byly ty kameny často kluzké, a proto tam Pán Ježíš poprvé upadl. Pak cesta začíná stoupat (narozdíl od tradiční cesty, která dál ještě klesá) a vede přímo k Damašské bráně. Před ní se Pán Ježíš potkává s Pannou Marií, pomáhá mu Šimon Kyrénský a podává mu Veronika roušku. U brány je cesta prudká a je tam jeden z dalších pádů. Došli jsme až ke Golgotě, kterou jsme viděli v bodě 7. Bylo velice silné představit si na tom návrší tři kříže a na jednom z nich našeho Pána, jak se dívá na „zbožný“ Jeruzalém. Sv. Kateřina popisovala kruté muky, které se na Golgotě udály. V kontrastu k tomu stála něžnost, se kterou Ježíšovi přátelé snímali Jeho tělo z Kříže. To už jsme stáli na muslimském autobusovém nádraží pod Golgotou.

19. Gilgál

Potom jsme jeli do Gilgálu. Tam došly izraelské kmeny z pouště pod vedením Jozua. Bylo tam postaveno na památku 12 kamenů. Jejich repliku jsme viděli. Byl z Gilgálu velmi pěkný výhled do údolí Jordánu, kde na zavlažovaných plantážích rostlo množství plodin, dokonce i banánovníky. Při cestě zpět do Betléma jsme na jednom kopci zastavili a viděli jsme krajinu jako na dlani. Také nás tam snažili přemlouvat beduinští obchodníci, abychom si od nich něco koupili.

23.3.2010

Brzy ráno jsme vstali a se všemi zavazadly se vydali na cestu do Jordánska. Na hranicích jsme se ale příliš dlouho zdrželi. Dostali jsme jordánský autobus i s jordánským průvodcem.

Jordánsko je oficiálním anglickým názvem The Hashemite Kingdom of Jordan. Vládne tam král Abdulláh a královna Ronja. Stát má 6 milionů obyvatel, přičemž 70% z nich žije v pěti největších městech, z toho v hlavním městě Ammánu a jeho okolí asi 2 miliony. Jordánská vlajka se skládá ze tří vodorovných pruhu, shora: černý, bílý a zelený. Do pruhů je zleva vložen červený klín se zlatou hvězdou. 94% obyvatel jsou muslimové, z toho 38% utečenci z Palestiny. Zbývajících 6% obyvatel jsou křesťané.

Terén je velmi členitý, ale poměrně zelený, pokud zrovna nejsme na východě v Jordánské poušti. V Jordánsku se pěstuje mnoho oliv, obilí, brambor a rajčat, tak je země potravinově zcela soběstačná a střed země je velmi úrodný. Západní břeh Jordánu se posouvá asi o 1cm/rok na sever.

Země vyváží léky a zeleninu, dováží maso, mléko a sýry. Historických míst je v Jordánsku asi 55000 a nejvýznamnější jsou město Petra ze 4. stol. př. Kr., současné město Jeresh a hora Nebo.

Ženy jsou tam prý s muži rovnoprávné a v Jordánsku je rozvinuté lékařství a je tam mnoho schopných chirurgů.

Mrtvé moře také tvoří kromě řeky Jordánu část hranice s Izraelem. Moře se nachází asi 400m pod hladinou světového oceánu, má hloubku 417m a rozměry asi 80 x 14 km.

20. Křticí místo

Naší první zastávkou v Jordánsku bylo místo, kde křtil sv. Jan Křtitel. Bylo u jednoho bočního takřka vyschlého ramene Jordánu. Jordán vypadal sám o sobě jako malá říčka. U pravého křticího místa jsme obnovili své křestní sliby a P. Timotej nás pokropil politím z plastové láhve. Toto místo navštívil před rokem i papež Benedikt XVI. a požehnal zde základní kameny dvou katolických kostelů.

21. Jordán

U samotného Jordánu jsme přes jeho několik metrů široký tok viděli do Izraele. Místo ale hlídali jordánští vojáci. Tok Jordánu byl zanešený a špinavý, přesto si však z té řeky nabral otec i jáhen s sebou trochu vody pro křty ve svých farnostech.

22. Hora Nebo

Další zastávkou byla hora Nebo, která se vysoko vypíná nad údolí Jordánu a vpravdě je odtud rozhled od Mrtvého moře až daleko na sever i na Zajordání. Zde Hospodin ukázal Mojžíši zaslíbenou zemi a Mojžíš na hoře zemřel.

Pak už jsme jeli směrem zpět na hranice. Cestou jsme projížděli v blízkosti hlavního města Ammánu a viděli jsme geologický předěl mezi zemskými deskami – bílou a černou vrstvu, což samo o sobě vypovídalo o rozličném původu obou. Pan průvodce nás totiž jako odborník poučil. Na přechodu jsme byli na třech kontrolách na straně jordánské a na izraelské jenom na dvou. Potom jsme vyčerpaní tělesně dojeli do Nazaretu a po bohaté večeři jsme slavili mši svatou, kde jsme zase síly nabrali. Bylo to v klášteře francouzských sester, kde jsme byli ubytovaní. Když jsem domlouval věci na mši svatou, tak jsem se sakristiánkou nemohl najít společnou řeč. Ona neznala anglicky, já neznal francouzsky, tak mě zachránila italština. Tak si člověk na vlastní kůži vyzkouší, že se jistě vyplatí učit cizí jazyky.

24.3.2010

23. Zvěstování Páně - Nazaret

Probudili jsme se do prvního dne v Galileji. Ráno v 7 hodin jsme měli mši svatou u jeskyně v bazilice Zvěstování Páně. Předtím jsem využil, že je v klášteře kaple se svatostánkem a modlil se tam. Hrozně mi delší modlitba v blízkosti Pána Ježíše ve svátosti chyběla za těch pár dní. V bazilice je na místě Zvěstování psáno: „Verbum caro hic factum est“ (Slovo se tady stalo tělem) (srov. J1,14). Během dalších dní jsem měl možnost se k tomuto tak hlubokému místu mohl ještě několikrát vrátit a trávit tam krásné chvíle na kolenou – a to poměrně v klidu, ne jak v tom blázinci v Jeruzalémě.

24. Místo druhého rozmnožení chlebů a ryb

Potom byla snídaně a vyrazili jsme na místo, kde Pán Ježíš rozmnožil podruhé jídlo, aby nasytil zástupy (Mt 15,32-39). Je to v areálu rekreačního centra. Místo má kamenný pomník a výhled na Genezaretské jezero je přenádherný. I sama cesta byla pokocháním pro oči. Nebylo vůbec těžké si představit, jak v těch místech chodil Pán Ježíš se svými učedníky a kázal jim a celému světu o milosrdenství a lásce. Také do jezera jsme sestoupili a při břehu jsme brouzdali ve vodě.

25. Kurzi – vyhnání démonů

Pak jsme jeli do Kurzi (Gerasa), kde Pán vyhnal zlé duchy ze dvou posedlých a nechal je vstoupit do stáda vepřů, které se vrhlo do jezera a utopilo (Mt 8, 28-34). Jsou na tom místě zbytky baziliky z 5. století s mozaikami, lisem na olivy a kryptou. Nad bazilikou je z pahorku krásný výhled. V užším kruhu jsme se tam s pár účastníky a s otcem Timotejem bavili o povolání. Dva mladí poutníci totiž dříve strávili část života v klášteře, ale odešli odtud. Otec mluvil o tom, jak je potřeba vytrvat a jak se ďábel snaží nás stále odvracet už jenom od té myšlenky, abychom život Bohu zcela zasvětili.

26. Naim – vzkříšení chlapce

Ve městě ležícím na úpatí hory je skromný kostelík a vedle něj pokojně se skví daleko lépe udržovaná mešitka s minaretíkem. V kostelíku je na přední i zadní straně obraz vztahující se ke vzkříšení syna jedné vdovy v Naimu. Ta vdova neměla, kdo by se o ni staral a kdo by jí pomáhal. Pán Ježíš, když potkal pohřební průvod, mladíka vzkřísil. (Lk 7,11-17)

27. Hora u Nazareta

Další zastávka byla v jednom rekreačním parku, kde jsme si udělali krásný piknik. Pak jsme pokračovali k Nazaretu na horu, odkud chtěli Nazareťané Pána Ježíše svrhnout, když vystoupil veřejně v nazaretské synagoze a byl shledán nepohodlným prorokem. (Lk 4,16-30) Podle Písma prošel Pán Ježíš středem davu a ubíral se dál. Podle muslimské tradice odtud skočil dolů, aby jim unikl. Proto nazývají tuto horu horou Skoku. Na úpatí té hory žila židovská sekta esénů. Podle sv. Kateřiny Em. je Pán Ježíš často navštěvoval.

Vrátili jsme se do Nazareta a šli do baziliky Zvěstování. Zrovna začínal předvečer slavnosti Zvěstování Páně (tj. 25. března, když počala Panna Maria – 9 měsíců před Vánoci, kdy porodila Pána Ježíše). V chrámu zrovna probíhaly I. nešpory oné slavnosti, kterým předsedal latinský patriarcha jeruzalémský Fouad. Patriarchů máme v katolické církvi celkem pět. Je to titul arcibiskupa ve starobylých křesťanských městech – v Jeruzalémě, Antiochii, Cařihradě, Římě a Benátkách, přičemž římský patriarcha je vlastně papež.

28. Bazilika sv. Josefa

Pak jsme se ještě s ostatními podíval do baziliky sv. Josefa, kde v podzemí měla snad být dílna sv. Josefa. V době Ježíšově bylo v Nazaretě asi 40 domů, dnes je tam asi 80000 obyvatel, přičemž asi 30% jsou křesťané.

Vrátil jsem se opět do baziliky Zvěstování a rozjímal na tom místě, kde se Slovo stalo tělem. Tam to všechno začalo. Do kláštera jsem se vracel až na večeři.

25.3.2010

29. Korozaim

Toto město je nyní opuštěné, ale z ruin, které jsou poměrně zachovalé je lze poznat jeho někdejší slávu a nádheru. Svou pýchou však toto město Pána Ježíše odmítlo. Pán Ježíš tedy vyslovil bědu nad tímto městem. Kdyby se tak velké skutky udály v jiných městech, jistě by se obrátila. Z architektonických zajímavostí se mi líbily kamenné oblouky a kamenné překlady a celé stropy, z většiny však již pobořené.

30. Kafarnaum

V tomto městě se Ježíš často zdržoval a snad i někteří učedníci z něj pocházeli. Nad domkem, kde Pán Ježíš uzdravil Petrovu tchýni, je postaven na osmi nohách stojící moderní kostel připomínající přinejmenším kosmickou loď, kde jsme měli slavnostní mši svatou. Byla i s kadidlem a kázal jáhen Honza. Promlouval o tom, jak se Bůh snížil, když se stal člověkem (Flp 2,8nn.)

31. Tabgha – benediktinský klášter v německé správě

32. Petr – první mezi apoštoly

Tomuto místu se říká též Petrův primát. Ale z hodin biologie se mi prostě vybavuje, že primát je nějaká opice nebo lidoop, tak radši volím jiný název kapitolky. Nejedná se tedy o to, že by sv. Petr měl lidoopa (nechci psát opici, to by znělo ještě hůř).

Zkrátka na tomto místě Ježíš řekl Petrovi: „Tu es Petrus et super hanc petram aedificabo Ecclesiam meam“. (Ty jsi Petr-Skála a na té skále postavím svou církev). Tak to bylo napsáno na sousoší, které tuto událost znázorňovalo. U toho byl také kostelík. Před návštěvou tohoto místa jsme měli takový obědový piknik a když jsme se vraceli k autobusu, tak otec Timotej ještě potkal jednu známou řeholnici ze Slovenska.

33. Betsaida

Místo pravé Betsaidy, kde měl sv. Petr svou rybářskou živnost je nedaleko od Kafarnaum. Často se však udává Betsaida na druhém břehu Genezaretského jezera. Z té Betsaidy jsou pak neodpovídající vzdálenosti do Nazareta a Magdaly. Dr. Mráček našel tuto Betsaidu, když si pořídil starou mapu, na které ještě byla zanešena. V posledních desetiletích je však pro archeologickou aktivitu atraktivnější propagovat onu druhou Betsaidu.

Slavnost Zvěstování Páně jsem také slavil v chrámu Zvěstování v Nazaretě, kde jsem se modlil na místě, kde se Slovo stalo tělem. Tajemství nad tajemství. Pak jsem tam byl i na mši svaté v arabském jazyku. Moc jsem toho nerozuměl, ale věřil jsem, to stačí. Výpis slov, kterým jsem rozuměl zní takto: emín (amen), Mariam (Maria), Isája (Izaiáš), Pauli (Pavel), Benedetto (Benedikt-papež), Fouad (místní biskup). Co bych tak dal za mši svatou v latině. Večeře byla opět výtečná a potom jsme si s některými poutníky sedli k pivu a povídali.

26.3.2010

34. Kána Galilejská

Ráno jsme začínali brzy a vyjeli jsme třemi romantickými minibusíky značek Volkswagen, Toyota a Mercedes do Khirbet Kány. To je místo, kam chodili asi do 17. století poutníci. Ale protože je to moc daleko od Nazareta, tak bylo výhodnější, aby místo prvního Kristova zázraku bylo blíže, tak se zvolila jiná Kána. Cesta byla po nerovných silničkách a na konci i po polní cestě. Člověk mohl poznat zblízka galilejskou krajinu. Já jsem seděl v minibuse Toyota na místě spolujezdce. S sebou jsme měli také jáhna. Měl jsem tu možnost, čest a povinnost v jednom vést modlitby a promluvit pár slov ke spolupoutníkům. Khirbet Kána je kamenná vesnice na kopci a Pán Ježíš tam zjevil svou božskou moc prvním veřejným zázrakem proměnění vody ve víno. To bylo hned po povolání učedníků a byla to pro ně taková seznamovací akce, aby mohli vystupovat jako láskyplné společenství dobrých přátel a ne jako banda, kterou Pán Ježíš na břehu jezera nějak náhodně posbíral.

35. Josefova studna

Nedaleko byla také Josefova studna, kam byl vhozen svými bratry, když je byl poslán zkontrolovat od svého otce Jákoba. Ze studny/cisterny ho potom vytáhli a ač ho původně chtěli zabít, prodali ho okolo procházející karavaně do Egypta. Studna se nachází na rovinách, kde Jákobovi synové pásli ovce. Podle zjevení sv. Kateřiny Em. má mít studna obdélníkový vrch. To je poměrně neobvyklé, ale tato studna tyto podmínky splňovala. U studny bylo tiché zátiší s plovající hnijící ovcí a pneumatikou a voda sahala až po okraj po nedávném dešti. Poblíž jsme tedy pojedli oběd a vydali se na cestu dál.

36. Gabara

Na tomto místě mělo dojít k prvnímu obrácení sv. Marie Magdalény. Po dlouhém přemlouvání ji měli její přátelé přesvědčit, aby si zašla poslechnout kázání Ježíšovo. Ona tak učinila a zamyslela se nad svým dosud docela hříšným životem. Teď na tom místě žijí poustevníci a poustevnice. Ve skalní kapli jsme se tam modlili růženec a slavili mši svatou.

37. Genabris

Toto městečko, které není poznamenáno archeologickými zásahy. Žil zde kdysi upřímný písař Natanael, který jednoho dne odpočíval pod fíkovníkem a pak byl od apoštola Filipa za Ježíšem doveden a vyznává Ho za Mesiáše (J1,45-51). Tento Natanael je sv. apoštol Bartoloměj.

38. Město Nazaret

Svatý Bartoloměj v Genabris udiveně říkal, co může z Nazareta vzejít dobrého, tak jsem se ještě večer mohl procházet a přesvědčit po Nazaretu. Je to velice zajímavé město. Obyvatelé jsou především Arabové muslimského náboženství. Židovská enkláva je na okraji města. Centrum je velice živé a v těsné blízkosti baziliky je i jakási zbožná škola. Také jsem měl možnost si popovídat s mladými nazaretskými křesťany. To musí být krásné, když žijí ve stejném městě, jako žil Pán Ježíš.

27.3.2010

39. Hora Tábor

Ráno jsme vyjeli na horu Tábor. Na úbočí jsme dojeli autobusem, ale odtud jsme museli pokračovat mikrobusy a vyjeli jsme na vrchol. Tam byla bazilika s úchvatnými mozaikami. Tam jsme také slavili mši svatou s texty Proměnění Páně. Otec Timotej kázal o tom, že křesťanství není jen o odříkání a zákonech, ale také o Boží slávě a moci. Když je nejhůř, můžeme se u Boha skrýt a On nás potěší. Nejen nést svůj kříž, ale nechat se od Něj potěšit a nechat si pomoci. Na hoře Tábor byl oblak podobně jako když se tam Ježíš ukázal učedníku Petrovi, Jakubovi a Janovi ve své slávě a rozmlouval s Mojžíšem a Eliášem.

40. Megida

Posledním místem, které uzavírá onu čtyřicítku míst vyjadřující plnost, jako že i Izraelité byli vedeni pouští čtyřicet let a Pán Ježíš byl čtyřicet let v postu na poušti, tak i my na čtyřicátém zastavení docházíme ke konci naší pouti.

Toto místo se však váže i ke konci věků. Megida je starověká pevnost s mnohými archeologickými vykopávkami ještě z doby pohanské. Pevnost to byla jistě takřka nedobytná, ač dnes je v troskách. Hrůzu tam vzbuzovaly statisíce stonožek, které se člověku pořád pletly pod nohy, fuj. Ve Zjevení 16,16 se o tomto místu mluví jako o (H)armagedon a má to být poslední místo utkání dobra a zla.

 

Potom jsme se vrátili do Nazaretu a měli možnost se naposled s městem rozloučit a udělat případné nákupy, ale hlavně poslední chvíle v chrámu Zvěstování Páně.

Mezitím nás řeholní sestra provedla po vykopávkách pod klášterem. Byly tam domy z doby Kristovy. Je velice pravděpodobné, že je tehdy Pán Ježíš všechny aspoň někdy navštívil.

Ještě jsme slavili v předvečer mši svatou z Květné neděle. Sehnal jsem k ministrování ještě dva další ochotné spolupoutníky a udělali jsme krásnou slavnostní liturgii. V kázání po pašijích shrnul otec Timotej celou naši pouť do Svaté země a povzbudil nás do dalšího putování životem. Potom jsme odjeli na letiště do Tel Avivu, ačkoli letadlo letělo až ráno v 6:35.

28.3.2010

Tedy na letišti jsme si někteří na pár hodin zdřímli, ale ve 3:40 jsme se pomalu začali přesouvat k odbavení. Před odletem jsme se u brány B6 ve skupince ještě někteří modlili ranní chvály. Nastoupili jsme do letadla ČSA Airbus A320 do Prahy na letu číslo OK287. Seděl jsem konečně u okýnka, tak jsem z toho měl velkou radost, že se budu moci koukat ven. Prvně jsem viděl moře, nad které jsme vzlétli, pak je zastřely mraky. Od ostrova Rhodos bylo vidět množství dalších řeckých ostrůvků i řecká pevnina. Pak bylo zataženo, tak jsem spal, ale nad Maďarskem bylo opět velice pěkně vidět. Viděl jsem řeku Dunaj, jezero Balaton i Neusiedlersee na hranicích s Rakouskem. Pak také Vídeň i s letištěm Schwechat, údolí Dyje, Telč, Pelhřimov, dálnice D1 a D11 a při klesání i D8. Pohled od severu na Prahu s Vltavou a Karlovým mostem kdesi na ní byl úchvatný.

Na letišti mi jedni spolupoutníci nabídli odvoz domů, tak jsem jel rád s nimi. Cestou jsme se ještě modlili růženec na poděkování za pouť. Kromě toho, že nám cestou na dálnici upadl výfuk, tak se nic zvláštního nestalo a ve zdraví jsem dorazil domů.

 

Takže Bohu díky, Panně Marii díky, andělům strážným díky, všem svatým ochráncům díky, našim dobrodincům díky a upřímné Pán Bůh zaplať.