Partyzánská válka

Partyzánská válka

Při životě s Pánem Bohem se zdá, že nejsou žádné překážky. Jakoby byly všechny problémy nějak skryté. Nevidíme nic, co by nám příliš komplikovalo život. Sami sobě si často dokážeme poplácat na rameno, jak jsme dobří. V našem životě nevidíme žádného duchovního nepřítele ani záležitosti, které náš duchovní život otupují.

Na druhé straně z Písma svatého víme, že Pán Ježíš před nepřítelem varoval (například v podobenství o rozsévači, kterak nepřítel sezobává zrno Božího slova zasévané do našich srdcí) a dokonce se proti němu i stavěl, když vyháněl zlé duchy. I ze spisů církevních Otců víme, že často či spíše skoro pořád bojovali s pokušeními zlého ducha.

Jak to tedy je? Je nepřítel Pána Boha přemožen? Kde je?

Nepřítel Boží utrpěl Obětí Ježíše Krista velkou ztrátu. Z moci smrti byli vytaženi mnozí zbožní lidé. Až na konec světa se nezadržitelně až do konce časů šíří Církev svatá, která neustále rozšlapává hlavu pekelnému hadovi. Může si had dovolit otevřeně vystoupit proti Církvi v plné síle? Nemůže, protože nemůže obstát proti Kristu Pánu a proti Církvi, které je Kristovým tělem.

Pokud není možný otevřený boj, víme z historie vojenství, že se uchylovala slabší strana ke skryté partyzánské válce nebo k různým drobným výbojům banditů. Tak to vlastně dělá i ďábel, který sice navenek se skrývá, ale přichází ke každému člověku se stavem přirozenosti porušené prvotním hříchem, aby ho pokoušel. A ty škody, které způsobí často ani člověk si tolik neuvědomuje, ale jsou veliké. Například v partyzánské válce ve Vietnamu dokázali partyzáni nadělat americké armádě nevyčíslitelné škody a nebylo možné partyzány nějak systematicky přemoci nebo je vyzvat k bitvě, protože byli rozptýleni, aby škodili nenápadně urytí v pralese a kdekoliv jinde.

V postoji k válce je možné vidět několik rolí:

1)      civilisté/nevojáci  – dělají, že se jich válka netýká, když armáda jejich země bojuje někde v zámoří. Proč by se tím znepokojovali. A existuje vůbec nějaký Vietnam, kde je ta válka?
V duchovním životě to jsou takoví lidé, kteří neberou v úvahu, že zuří válka mezi dobrem a zlem. Neusměrňují své chování. Myslí si, že zachovávají všechna přikázání a že vlastně nemají žádný hřích, takže nepotřebují se znepokojovat ještě nějakými náboženskými úkony a šaškovat v kostele.
Přesně v takovém stavu chce nepřítel lidi mít. Kdo ke zlu mlčí, sám zlo tvoří. Nepřítel se snaží přesvědčit lidi o tom, že vlastně vůbec neexistuje, což by mu umožnilo nerušeně ničit lidská srdce. Tito lidé nevidí, jak je jejich srdce už ve spárech zla. Proto se nemusí ani zlé síly snažit vyvíjet velkou aktivitu, aby si tyto lidi udržely.

2)      vojáci v záloze – to jsou ti, kteří ví, že existuje dobrá strana, na které jsou a že existuje zlá strana, proti které se bojuje. Občas zajdou na vojenské cvičení. Ale to je asi tak všechno. Jsou doma v teple, občas potkají nějakého válečného veterána, který jim povídá o hrůzách války, ale moc je to nevzrušuje, aby se zvedli a vydali se bojovat.
Tito lidé nějak nábožensky žijí. Třeba chodí do kostela ať už pravidelně každý rok nebo každý týden, někteří dokonce každý den. Ale vidí také pohodlí svého domova a „uspokojivého“ duchovního života, který není moc náročný. Ví o svých neřestech, ale nesnaží se je odstranit. Ví o svých zlozvycích, ale prostě řeknou, že „už jsou takoví“.

3)      vojáci v poli – tito jsou opravdoví křesťané. Ví, že zuří boj a jdou pod korouhví kříže do bitvy. Často už mají tělo poseté zraněními, ale Lékař Ježíš všechna tato zranění pečlivě obvazuje a léčí. Nepřítel vrcholně nesnáší tyto lidi, kteří jsou blízko Bohu. Snaží se najít místo, kam by je zasáhl, ale oni posíleni svatými svátostmi zase vstanou a jdou do nové bitvy. To jsou praví Boží bojovníci za pravdu a právo. Ten boj je většinou skrytý. Málokdo ví, jaká pokušení ten či onen zbožný člověk prožívá. Ví, že sami na vítězství nemají, ale ve všem skvěle vítězí mocí Ježíše Krista.

Prosím tedy, Pane Ježíši, abychom se nenechali uchlácholit lákavým poklidným životem, ale abychom vždy a všude toužili být s Tebou a nebáli se obětovat své pohodlí, sobectví, plný žaludek, zajištěný život, vztahy a ani cokoliv světského pro Tvé království. Vždyť víme, že dostaneme na zemi stokrát tolik a po smrti život věčný. Kéž je nám v této věci přímluvcem i svatý mučedník Tomáš Becket, arcibiskup v Canterbury, světec dnešního dne, který se vzdal světských poct, milované vlasti i pozemského života, než aby se zpronevěřil Tobě a Církvi.