Z pohádky do pohádky

Z pohádky do pohádky

Kdysi před pradávnými časy za devatero horami a devatero řekami...

takhle nějak může začínat obyčejná pohádka. Člověk vždycky toužil prozkoumat, co vlastně za tolika horami a řekami ve skutečnosti je. Často se totiž nikdo za svůj život nepodíval dále než za ty první hory, natož za ty druhé a další. Nedostupné dálky tedy vždycky člověka fascinovaly.

Proč zajímá člověka to, co neví? Zřejmě proto, že něco hledá. Hledá něco, co ještě nezná. Kdyby to znal, nehledal by to přeci. Tak je zvědavost vepsána do srdce člověka. Za oněmi horami a řekami přebývali roztodivní trpaslíci, víly, vodníci, ježibaby a všechny možné i nemožné obludy.

Avšak doba pokročila a s pomocí více či méně moderní techniky je možné snadno dojet až za devatero hor a řek, kde mají žít ti skřítkové. Dokonce se můžeme dostat i do hlubokých bažin a mokřadů, kde mají žít vodníci. Ale kupodivu tam žádní skřítkové ani víly nežijí. Jakoby se zde měl rozbít svět iluzí člověka. Zraky se tedy upřely ještě dál než k těmto poměrně nedostupným končinám. Vznikly roztodivné představy o protinožcích a o obyvatelích vzdálených krajů (např. kniha Jonathana Swifta: Gulliverovy cesty). A když byly dosaženy i ty kouty Země, tak se povznesly pohledy ke hvězdám a vodníky nahradili marťané a jiní mimozemští zpravidla zelení mužíčkové.

Co je však těm bytostem společné?

1. žijí v nějakým způsobem odlehlém místě
2. jsou opředeny tajemstvím
3. mají vlastnosti a schopnosti přesahující člověka
4. často jsou to důmyslně uspořádané společnosti
5. věk těchto bytostí je oproti lidskému nesrovnatelný, často jsou dokonce nesmrtelné
6. jsou velice plaché a někdo je potká, jen když bude velmi ostražitý a ony se mu ukážou

Ale to vše přeci směřuje k jedinému! Tyto body ukazují na Pána Boha:

1. „přebýváš v nedostupném světle“ – IV. anafora (mešní kánon)
2. nikdy nepochopíme naším rozumem celou velikost Božího bytí
3. není vlastnost či schopnost v dobrém, kde by Bůh za člověkem zaostával
4. nejdůmyslnější a nejdokonalejší společenství je Nejsvětější Trojice – Bůh Otec, Syn a Duch Svatý
5. ...jenž žiješ a kraluješ na věky věků.
6. i Pána Boha je těžké hledat, ale On se nám ukázal sám, když přioděv lidství zůstav pravým Bohem přišel na zemi jako Ježíš, Kristus.

Je tedy zřejmé, že touha po Bohu je vepsána do srdce každého člověka, jak píše i svatý Augustin.