Pouť Antiochie do Dubu nad Moravou 2011

Jarní prosebná pouť účastníků Antiochie do Dubu nad Moravou 2011

Dílo Antiochia je převážně letní svědectví svým křesťanským životem v některé z farností, kde víra pohasíná. Ale to není všechno. Proto, abychom mohli někoho oslovovat životem i slovy, potřebujeme bezpodmínečně Boží požehnání, o které jsme prosili na této pouti, ale prosíme o něj i v modlitbách během celého roku. Jarní pouť je kromě podzimního setkání s hodnocením letního „misijního“ působení jednou ze dvou akcí, které Antiochia pořádá během roku.

Pro letošní jarní pouť jsme vybrali jako místo ubytování faru v Čehovicích u Prostějova, kterou spravují prostějovští salvatoriáni. Ze semináře jsme vyrazili v pátek po obědě a jeli jsme vlakem do Bedihoště, odkud jsme pokračovali pěšky až do Čehovic. Po příchodu jsme se nejprve pomodlili v kostele sv. Prokopa. Poloha fary a kostela je velice výhodná vzhledem k obci, neboť se tyto církevní stavby nachází právě uprostřed návsi. Až na malé detaily je fara zachovalá. Velmi mě oslovil nápis na schodišti svědčící o tom, že v 1. polovině 19. století vystavěli tuto faru svému faráři farníci. Kéž bychom i dnes dokázali obětovat něco ze svého pro svatou Církev, pro Pána Boha a kéž bychom i dnes prokazovali úctu duchovním, kteří přeci ve mši svaté jednají v osobě samotného Pána Ježíše.

Zanedlouho přijel na faru bohoslovec Pavel, SDS (Societas Divini Salvatoris = Společnost Božského Spasitele = salvatoriáni) a dovezl zásoby. K večeru přijeli další poutníci. Přijel také P. Radek Šidleja, farář v Drahotuších u Hranic na Moravě, který je pověřen správou díla Antiochie na Moravě. Přivezl s sebou také svého pastoračního asistenta, dlouholetého Antiošáka Vojtu (uživatel vvrh, který o pouti napsal článek: http://vvrh.signaly.cz/1103/pout-antiochie). S P. Radkem jsme také dohodli letní působení Antiochie na Moravě. Toto místo do požehnání diecézního biskupa k našemu působení zůstane nejisté, a proto i v tajnosti. Večer jsme strávili v přátelském duchu a završili jsme jej večerní modlitbou z Breviáře.

Nocleh jsme řešili různým způsobem. Děvčata měla vlastní místnost v přízemí. Mužské osazenstvo se díky většímu svému počtu roztáhlo po skoro celém horním patře. Někteří byli v místnosti s kamny, jiní v místnosti s nefunkčním radiátorem, ale zato se starobylými postelemi a nočními stolky, a třetí skupina se usídlila v nejchladnější místnosti další.

Ráno jsme začali modlitbou se čtením a ranními chválami z Breviáře (pro zájemce, kterých byla drtivá většina), načež navazovala ranní modlitba z knihy 15 dní s P. Kentenichem (zakladatelem Schönstattského hnutí) a svěřili jsme den Pánu Ježíši a Panně Marii.

Asi v jedenáct hodin jsme se vydali na pěší pouť do Dubu nad Moravou. Zprvu jsme šli po silnici. Potom po polní cestě a závěr pouti už byl po oranici. Cestou jsme se modlili u křížů a kaplí a také jsme se modlili i růženec. Velice krásný byl okamžik, když jsme přímo před sebou zahlédli v dálce chrám Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou. To je ta chvíle, kdy mariánský poutník s radostí zapěje Salve Regina na duši povznesen, že je cíli své pouti již na dohled. Tak jsme zapěli i my a pokračovali jsme polní cestou. V jednom místě jsme si také dali delší přestávku a pojedli jsme něco k obědu. Pak jsme šli přes pole vlastně až skoro k cíli. Po příchodu do Dubu byl kostel ještě zřejmě nepřístupný. Seděli jsme na nedalekých lavičkách, zatímco jiní už vítali Jeho kanovnickou milost P. Rudolfa Repku, faráře ze Cvikova, kde byla po tři předcházející roky česká Antiochia. P. Rudolf byl také pověřen vedením Antiochie v Čechách.

Potom jsme se vydali v kostele na křížovou cestu. Rozdali jsme si zastavení a pak jsme vlastními slovy k nim něco řekli. Následovala mše svatá. Hlavní celebrant byl P. Radek, koncelebrant a kazatel P. Rudolf. Mluvil o tom, jak se ze Slovácka dostal do litoměřické diecéze a jak v tom měla prsty právě Antiochia. Povídal také i o plodech, které již toto dílo přináší. I kdyby to k Pánu Bohu přitáhlo o kousek jen jediného člověka za ty roky, má to cenu. Ovšem ve Cvikově má letos už dva katechumeny, kteří touto postní dobou vrcholí přípravu na svůj křest.

Po mši svaté nás pozval dubský farář na bohaté pohoštění na faru. Řekl jsem si, že v sobotu večer je již vlastně téměř neděle, tak jsem trochu polevil z postní kázně a s radostí se zakousl do výborné tlačenky i do stejně dobrých sladkých dobrot spolu s nepostradatelným horkým čajem a kávou.

Zpáteční cestu jsme museli řešit operativně, neboť jsme špatně vyhledali odjezdy autobusu. Tak jsme byli na etapy odvezeni salvatoriánem Pavlem a pak i P. Radkem na čehovickou faru, kde nám mezitím Pavel připravil výbornou večeři.

Po modlitbě nešpor z Breviáře jsme ještě pokračovali na faře v takové zajímavé hře, že každý napíše na papír větu, potom napíše větu další a tu předchozí složí, aby nebyla vidět. Tak může vzniknout vskutku neočekávaný příběh.

V neděli ráno jsme opět se zájemci začínali Denní modlitbou Církve neboli Breviářem. Po snídani jsme ještě měli chvíli volno. V půl jedenácté jsme se zúčastnili farní mše svaté, kterou sloužil P. Ondřej, SDS. Někteří bratři bohoslovci ministrovali. Posledním zajímavým bodem programu byl nedělní oběd. Pak už následoval jenom úklid a odjezd.

Je velmi výmluvné a milé, že jsme byli právě na salvatoriánské půdě. Jakýmsi heslem salvatoriánů je totiž následovat Božského Spasitele a přitáhnout všechny k Němu. A o to se různými prostředky snažíme také při působení na letních misiích Antiochie. Nezbývá tedy než Pánu Bohu, Panně Marii, svatým patronům díla Antiochie i bratrům salvatoriánům poděkovat za milé přijetí vyzvat ty, které Pán volá ke službě Jemu v řeholi či v kněžství, aby neváhali se s tímto u nás dnes zatím méně rozšířeným řádem více seznámit: http://www.salvatoriani.cz/salvatoriani_dnes.htm