Vítejte na stránce uživatele Angelara

Slavnost Těla a Krve Páně v Lavičkách u Velkého Meziříčí

23. 6. 2011 21:49

Slavnost Těla a Krve Páně, filiální kostel sv. Zdislavy, Lavičky, farnost Velké Meziříčí

Málokterá obec, která nemá samostatnou farnost, má vlastní kostel. Ovšem Lavičky mají již přes patnáct let svůj kostel, který je zasvěcen sv. Zdislavě, zbožné to manželce, matce a dominikánské terciářce, která pocházela z našeho kraje. Ačkoli je možná spíše známá jako Zdislava z Lemberka, u nás jí raději říkáme Zdislava z Křižanova, protože Křižanov je sousední farností naší farnosti velkomeziříčské.

A v Lavičkách je v kostele Pán Ježíš. Je tam skutečně přítomný v Nejsvětější svátosti oltářní. Je tedy proto velice vhodné, abychom svou víru ve skutečnou přítomnost Pána Ježíše v Eucharistii vyznali, za Pána Ježíše se nestyděli a vzdali mu úctu, která Mu právem náleží. A také abychom přítomnost někoho tak vzácného řádně oslavili.

Proto se konávají různé eucharistické slavnosti počínaje tichou modlitbou u svatostánku přes společnou adoraci v kostele při různých příležitostech, jako jsou pouti, až po tu dnešní slavnost, jednu z nejviditelnějších oslav toho, že Ježíš Kristus je skutečně Bůh, který přebývá mezi námi. Slovo, které se stalo tělem a přebývalo a přebývá a bude přebývat mezi námi.

Jak pan děkan P. Dr Łukasz Szendzielorz dnes v kázání zmínil, je dnešní slavnost Těla a Krve Páně reakcí na počiny těch, kteří skutečnou přítomnost Pána Ježíše popírali. Slavným bojovníkem proti takovým je například i svatý Norbert ze Xanten, zakladatel praemonstrátského řádu. Ale i v pozdější historii byly problémy, když protestanté začali popírat skutečnou přítomnost Pána Ježíše v Eucharistii. Někdo tvrdí, že je tam jenom symbolicky. Někdo zase, že je tam jen v okamžiku přijímání. Někdo zase, že není jenom v jedné z podstat (chlebě a vínu), ale jen v obou zároveň. K tomuto se ale vyjadřuje katolické učení už ve 13. století tím, že právě zavádí svátek Božího Těla (dnešní slavnost Těla a Krve Páně). Ke složení krásných hymnů k této slavnosti byl povolán sv. Tomáš z Aquinu, dominikán a jeden z největších teologů. Tak máme některé jeho hymny i v Kancionálu jako například „Pange lingua“ (Chvalte ústa), „Adoro te devote“ (Klaním se ti vroucně), „Sacris sollemniis“ (K svátku tajemnému) nebo „Lauda Sion Salvatorem“ (Sione, chval Spasitele). Jsou to bohaté písně, které obsahují mnohé z katolického učení o Nejsvětější svátosti. A shrnutí katolického učení o svátostech ve velké míře podává i tridentský koncil.

Ovšem když jsme u Nejsvětější svátosti, zasahujeme i do svátosti kněžství, protože jenom platně vysvěcený kněz může být služebníkem přinášejícím Nejsvětější oběť mše svaté, zpřítomňuje v tu chvíli na oltáři Golgotu, kde Pán Ježíš za nás vydává své slavné Tělo a prolévá svou předrahou Krev. Proto máme na oltáři kříž. Kněz vyslovuje Ježíšova slova, jedná v osobě Kristově. To Boží prozřetelnost si vynašla takový způsob, aby s námi mohl Bůh přebývat neustále v Nejsvětější svátosti nejen při mši svaté, ale i po ní, aby u živého Krista našli občerstvení i nemocní, kterým je pak Nejsvětější svátost přinášena nebo ti, kteří zavítají do chrámu a v modlitbě se s Kristem Pánem spojují.

Spojení je dalším důležitým aspektem Eucharistie. Přicházíme do kostela, abychom se spojili s Kristem. My sami nemáme na to, aby mezi námi byla jednota. Ale Bůh přichází mezi nás a spojuje nás se sebou a i mezi sebou navzájem. Ne nadarmo se svaté přijímání nazývá latinsky „communio“ neboli sjednocení.

O slavnosti Těla a Krve Páně se konají průvody s Nejsvětější svátostí. Podle toho, jak je obec velká a jaké v ní jsou řády, kongregace, spolky, sdružení…., podle toho se všichni zapojí a seřadí. Loni jsem byl na tomto slavném průvodu v Olomouci, kde průvod vycházel po mši svaté z kostela svatého Mořice a šel na Horní náměstí, kde byla modlitba před Nejsvětější svátostí u sloupu Nejsvětější Trojice. Potom se pokračovalo do kostela sv. archanděla Michaela. Pána Ježíše nesl v překrásné monstranci otec arcibiskup. Nad Pánem Ježíšem také nesli veliký baldachýn. Účastnilo se mnoho kněží, bohoslovců a řeholníků i mnoho Božího lidu. Bylo pěkné počasí a průvod doprovázel nádherný zpěv.

V Lavičkách byly podmínky sice skromnější, ale Pán Ježíš byl ten samý. Vpředu šli ministranti s kadidlem a loďkou, ministrant s křížem, potom šel sbor dobrovolných hasičů oblečený ve slavnostní uniformy, za nimi družičky v bílém a družičky v poměrně prostém horáckém kroji, které sypaly na cestu okvětní lístky, aby předznačily, jak vzácný je ten, který přichází. A Pána Ježíše nenesl arcibiskup ale jenom děkan a nebyl nad Pánem Ježíšem baldachýn, ale deštník, protože v tu dobu byl vytrvalý deštík. Kněz na každém ze čtyř oltářů se poklonil Pánu Ježíši, přečetl úryvek z Evangelia, děti přednesly prosby, a po modlitbě pan děkan Nejsvětější svátostí požehnal lidem i obci.

A proč byl ten déšť? Zrovna na začátku týdne jsem se bavil s jedním farářem, kterému během patnácti let kněžství na Boží Tělo nikdy nepršelo, a jistě nebyl jediný. Já si myslím, že i ten déšť měl svůj důvod. Kromě toho, že nebylo takové vedro, tak to byl hmatatelný důkaz toho, že Pán neoslyšel naše prosby za úrodu a dopřál nám blahodárný déšť. Zrovna u nás bylo v poslední měsíce takové sucho, ač všude okolo pršelo. A zároveň jsme viděli, že nás Pán chrání i od přílišného deště a jiných výkyvů počasí jako například včerejší veliké bouřky, která se nám také vyhnula. Ale možná je o mnoho důležitější i to, že to byla pro nás zkouška víry v Pána Ježíše. Stojí nám za to kvůli kousku chleba stát hodinu na dešti? Ne, to není kousek chleba, to je pravý Bůh, který je opravdu mezi námi a s Ním má cenu jít za deště i za hromobití.

Zobrazeno 1453×

Komentáře

MrBean

Díky Vláďo za krásný a pravdivý příspěvek!!

Theresie

Hezký článek :-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio