Vítejte na stránce uživatele Angelara

298. pěší pouť do Netína

18. 8. 2011 23:01
Rubrika: Poutnictví | Štítky: Netín , pouť

298. pěší pouť do Netína

14. srpna L. P. 2011

Letos již po 298. pamětliví slibu předků, abychom poděkovali za záchranu města před morem i před jinými moderními mory, jsme putovali do Netína do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ráno v 6:30 jsme v uspořádaném procesí vyšli od kostela svatého Mikukáše ve Velkém Meziříčí. V čele byl kříž a korouhve, potom muzikanti s dechovými nástroji, pan děkan s bohoslovcem – oba v klerice a družičky se sochou a korunkou Panny Marie. Celkem mohlo vycházet na čtyřicet poutníků, ale za každým rohem se přidávali další a další. Před prudkým stoupáním k velkomeziříčskému zámku nás muzikanti opustili a my jsme stoupali dále okolo zámeckého parku, prošli jsme pod dálničním mostem a přišli až ke Třem křížům, odkud je překrásný rozhled na město velké mezi říčkami malými (=Velké Meziříčí). Tam nás zase již muzikanti přepraveni motorovými vozidly čekali, ale opustil nás pan děkan P. Dr Łukasz Szendzielorz, který byl pospíchal, aby ve farním kostele slavil mši svatou. Předal tedy vedení pouti bohoslovci, který cestou předříkával růženec a ke každému ze slavných tajemství vždy pronesl krátké povzbudivé zamyšlení. U Loupežníku se k nám přidali další poutníci. Když jsme se pomodlili růženec, již byla vidět barokní vížka netínského kostela. Zazpívali jsme několik kratších písní a v Lavičkách nás již vítaly dechové nástroje muzikantů, ale také pan Bradáč, u něhož je tradičně připravené občerstvení pro poutníky. Mezitím se u školy seřadilo procesí z Laviček včetně bohoslovce Michala, vpředu byl křížek, družičky a mládenečci v krojovaném, opět soška Panny Marie. Těsně předtím, než chtěl bohoslovec vyhlásit odchod dále, přijelo auto, kterým byl opět dovezen pan děkan, který se opět ujal vedení pouti. Za zpěvu písně jsme pokračovali směrem do Závisti. Cestou jsme zpívali Loretánské litanie v nám již známé verzi P. Łukasze: „Svatá Maria (nebo jiná invokace), oroduj za nás, ty jsi růže květ. K tobě volá, ave Maria, celý hříšný svět!“ Před Závistí je na sloupu malá soška Panny Marie. Je to přesně na hranicích velkomeziříčské a netínské farnosti. Za poslední roky jsou v těchto farnostech neustále přesuny kněží. Před třemi lety Velké Meziříčí opouštěl děkan Mons. Jan Peňáz, který se přesouval do Křtin. Před dvěma roky s odchodem P. Pavla Krče z Meziříčí do Moravského Krumlova opustila netínská farnost velkomeziříčskou správu, když tam konečně po asi patnácti letech byl ustanoven farářem děkan moravskokrumlovký P. František Sadílek. Minulý rok velkomeziříčský kaplan novokněz P. Petr Košulič sice vydatně pomohl při netínské pouti, ale záhy byl z Meziříčí poslán do Boskovic. Letošní změna je poněkud vážnější, neboť netínský pan farář P. František Sadílek, kterému na jaře diagnostikovali rakovinu, těsně před poutí chorobě podlehl a odevzdal svou duši Pánu. Prosím tedy i takto o modlitbu za tohoto vzácného kněze prozářeného upřímnou evangelijní radostí, kterou neopustil ani tehdy, když již znal neodvratitelnost svého zdravotního stavu. Kéž by každý z nás odcházel z tohoto světa takto připravený na smrt. – Odpočinutí věčné dej mu, ó, Pane, – a světlo věčné ať mu svítí. – Ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen. Nyní je tedy duchovním správcem netínské farnosti měřínský farář P. Blažej Hejtmánek.

Za Závistským rybníkem v místní části Nepřízeň pro poutníky připravili drobné občerstvení Kolouchovi. Odtud se pokračovalo dál okolo Netínského rybníka s jednou malou hygienickou zastávkou u posledního lesíka po cestě směrem na Netín. Když jsme se blížili ke státní silnici, viděli jsme, že přesně s námi přichází procesí z Uhřínova a Svařenova. Jako každý rok nás u křižovatky vítal pan Kotík, který se potom dále staral o organizaci. Letos jsme však déle čekali na procesí z Měřína a Blízkova. Pak již za zpěvu písně „Nastokrát buď pozdravena, ó, Matičko netínská“ jsme procházeli mezi kočovnými poutníky až s Asie, kteří si s sebou dovezli stánky a prodávali vše možné, přes náves a prudkým stoupáním ke kostelu, kde poutníci předzpívávanou písní přednesli své starosti, trápení a prosby Matce Boží, načež libým ženským hlasem dostali písní odpověď, že Panna Maria své poutníčky vítá a že ráda se za ně přimluví v jejich soužení.

Poutní mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie sloužil pan děkan P. Łukasz. Po mši svaté následovala krátká adorace a svátostné požehnání.

Kdo cestou zpět nezabloudil u stánků, mohl navštívit různé pouťové atrakce. Kdo však došel ještě dále, mohl se občerstvit výborným velkomeziříčským kvasnicovým pivem Harrach nebo si poslechnout kapelu Vysočinka či si přímo zatancovat.

Bývá zvykem, že se na pouť vždycky sjede do rodné obce celá široká rodina ke svým rodičům a příbuzným. Často se tak potkají rodáci a bývalí spolužáci zase po roce nebo někdy po mnoha letech. Je samozřejmostí, že se všech kuchyní voní řízky nebo jiná vydatná jídla. Při přípravě poutních slavností se také angažují všemožné spolky počínaje dobrovolnými hasiči až k souborům lidového tance. Také se v kostele objeví i ti, kteří si na to během roku nestihli ještě udělat čas.

Nezbývá než říci: Bohu díky, Panně Marii díky, andělům strážným – našim ochráncům díky, všem svatým – našim přímluvcům díky, všem našim dobrodincům díky a upřímné Pán Bůh zaplať!

Zobrazeno 2444×

Komentáře

Vianney

3. srpna 2011 jsem v Netíně P. Sadílkovi ministroval. Už když byl po smrti jsem náhodou zahlídl v jednom textu o N. farnosti zmínku, že to vlastně byla jeho úplně poslední Mše svatá vůbec.

Angelar

Vianney: K tomu mě napadá akorát jedno poučení, které platí pro kněze, ale dá se použít i pro ostatní: Vždy sloužit mši svatou nebo účastnit se mše svaté s takovou vroucností, jako kdyby byla PRVNÍ, POSLEDNÍ a JEDINÁ. Protože vlastně nevíme, která ta poslední bude, proto je třeba být připraven.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio