Ano a rád i když je to těžké...

Ano a rád i když je to těžké...

Tato slova jsou připisována mikulovskému proboštu Stanislavu Krátkému (dej mu, Pane, věčné odpočinutí). Vyjadřují nadšení pro plnění všeho, co máme plnit, a nedovolují vyvstávat žádnému brblání proti úkolům, které nám byly svěřeny. Zároveň splnit ta slova a vrhnout se do svých úkolů a povinností či zkrátka do plnění Boží vůle s nadšením a bez naříkání je velice těžké, ale je to pro člověka stále jakýsi vzor, ke kterému se má přibližovat a můžeme volat o pomoc k Pánu Ježíši: "Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř naše srdce podle srdce svého!" Vždyť to je právě On, kdo do posledního dechu plnil vůli Otcovu. V každé situaci dokázal sdělit to, co měl sdělit, aby poučil lidi okolo sebe. A dokonce sám na sebe bere úlohu služebníka, ač sám je Král, a pomáhá druhým nejen jako lidový zázračný léčitel či cateringovým počinem s chleby a rybami u jezera. Svým nejbližším učedníkům ukazuje svou pokoru také při mytí nohou ve večeřadle. V nejvyšší míře však svou oddanost Otci ukazuje, když se Mu celý obětuje na Kříži, čímž i nám prokazuje nevýslovnou službu tím, že nám k Otci otevírá cestu zablokovanou našimi hříchy.

Pán Ježíš často narážel na lidi, kteří Mojžíšův zákon velmi dobře znali a dodržovali. Ovšem u každého zákona je třeba vědět, že se nedodržuje pro samotný zákon, ale že ten zákon chrání nějakou hodnotu a nějak vychovává člověka ke správnému jednání. Člověk ve snaze uhlídat chování lidí jiných často vymýšlí různé zákony, které by usměrňovaly jednání zejména ve společnosti, aby tak byly naplňovány požadavky věčného Božího zákona. Jako příklad mohu uvést příspěvky na sociálně slabé. Hodnota, která se chrání je povinnost pomoci lidem v nouzi. Když ovšem člověk sice odvede sociální dávky, ale vysvětluje si to jenom jako to, že ho stát zase o něco obírá, tak to není moc povzbudivé. Na druhé straně, když někdo ze sebe před státem udělá sociálně slabého, aniž by jím byl, a tak přijímá vlastně neoprávněně ony dávky, také to není správná aplikace onoho zákona. Správné využití tohoto zákona by bylo ze strany odvádějících sociální dávky myšlení na to, že pomáhají lidem v nouzi a ze strany příjemců dávek opravdová chudoba, která ty prostředky potřebuje, a zároveň také vděčnost za přijatá dobra. Tedy v jedné věci se při formálním dodržování zákona dá činit dobrý skutek štědrosti a vděčnosti, ale také i hřích reptání či lakomství a nevděčnosti či dokonce podvodu.

Nedávno jsem jel se známými autobusem a bavili jsme se o slevách jízdného při dojíždění do škol. Často se setkáváme s tím, že se ty průkazky na slevu využívají i v neoprávněných situacích. Nejen, že člověk na "dojížděcí průkazku" dojíždí za účely zcela jinými než je studium, ale dokonce ji používá i na cestu do míst, která na průkazce vůbec uvedena nejsou. Podle mého názoru to není spravedlivé. Takový člověk páchá přestupek proti tarifu oné dopravní společnosti (který by mohl být oprávněně trestán finanční pokutou). Jen tak mimochodem upozorňuji, že každý nástupem do vozidla dopravce nebo i například vstupem na železniční nástupiště přijímá tarifní podmínky daného dopravce, a tak svobodně uzavírá s dopravcem přepravní smlouvu. Nedá se vymluvit, že jsem zrovna šel po silnici a on tam zastavil autobus, já jsem si toho nevšiml, vlezl jsem dovnitř a najednou jsem zjistil, že jsem v autobuse. Pokud tedy člověk nezaplatí za přepravu částku, kterou má zaplatit, ale falešně žádá slevu, dopouští se vlastně krádeže na dopravní společnosti. Těžko si člověk přizná, že může existovat nějaké společné dobro nebo dobro druhých, které by zároveň bylo pro něj osobní nevýhodou, ale právě v tom tkví ona pokora. Musím si uvědomit, že nejsem na světě jenom já a moje peněženka. Smyslem slev pro žáky a studenty je poukázat na důležitost vzdělání a na to, že se mu má dát alespoň v dětském věku přednost před zaměstnáním a ekonomickou aktivitou dětí. Zde bych uvedl, že před sto lety nebylo například samozřejmé, že se dítě posílá každý den do školy. Občas si rodiče řekli, že ho potřebují na domácí práce, tak dítko do školy nemohlo, ale muselo se věnovat ekonomické prosperitě rodiny.

Tedy závěrem bych chtěl všechny povzbudit ke zřeknutí se falešnosti, lakomství, svévolného omlouvání si povinností, nezájmu o ty okolo nás a vybídnout k pravdivosti a lásce k sobě i k ostatním ve všech ohledech, protože každá skrytá věc jednou vyjde najevo a budeme vyzváni k jejímu vysvětlení. Zároveň jedině v upřímnosti spojené s láskou k druhému dostaneme zakusit od Pána opravdovou svobodu Božích dětí.