Vítejte na stránce uživatele Angelara

Nejsvětější Trojice?

Nejsvětější Trojice

Často mi připadá, že se nám víra v Nejsvětější Trojici vůbec nehodí. Nehodí se nám, protože od toho, jak vnímáme Boha, se odvíjí to, jak máme vnímat sebe, lidi okolo nás, společnost, vztahy a vůbec vše se odvíjí od toho, jaký je bůh, ve kterého člověk věří. Napsal jsem zde tentokrát „bůh“, protože to, co my považujeme za Boha možná vlastně vůbec žádný Bůh není a nepříslušelo by takové karikatuře dávat oslovení s velkým počátečním písmenem. Ovšem uznání Boha takového, jaký se nám dává poznávat, nese s sebou na nás také nároky žít tak, jak nás stvořil – k Jeho obrazu.

Křesťan nemůže říci, že by byl jediný Bůh, aniž by jedním dechem nedodal, že jsou tři božské osoby, totiž Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. A přesto nevěříme ve tři bohy, ale pouze v jediného Boha (jedinou Boží podstatu/substanci, jediné božství) ve třech Osobách.

Na mezináboženské rovině se nám předkládá, že by bylo pohodlnější věřit jediného absolutního boha, kterého bychom ztotožnili s Hospodinem Starého zákona uctívaným v židovství a s Alláhem muslimů.

Na rovině filosofické se uvažovalo od Aristotela a jistě i před ním o jednom jediném nehybném Prvním hybateli, který dal celé světové dění do pohybu. Na podobném základě stavěla i novověká filosofie, když se ze Stvořitele stal velký Hodinář, který svět učinil, natáhl ho jako hodinky a nechal napospas. Taková představa Boha člověku na víře moc nepřidá.

Ovšem představa absolutně jednolitého boha začíná pokulhávat, když si uvědomíme, že by bylo velmi těžko představitelné udělat z „Jednoho“ něco dalšího. Jedno zůstává stále jedním. Kdyby se stalo něčím jiným, musela by být v tom počátečním Jednu obsažena nějaká mnohost nebo schopnost k ní, která však odporuje tomu, že by to bylo absolutní jedno. Proč vlastně svět je plný rozlišností a není jednou prostou koulí, která té jedinosti a souměrností je z prostorových útvarů dokonalosti nejbližší, jak se mnozí filosofové domnívali? Paradoxně to byl filosof židovského původu Martin Buber, který ukazoval také na to, že má-li se Nejvyšší bytost vztahovat k nějaké osobě mimo sebe, musí samozřejmě být osobou, ale také musí mít v sobě samé již danou vztahovost mezi Ty a Já. Zřejmě tedy musí být v Bohu samotném základ různosti.

V matematice je číslo jedna také pozoruhodné a nejeden filosoficky smýšlející matematik (vlastně matematik nesmýšlející filosoficky není matematik, ale spíše jenom člověk plnící funkci kalkulačky) došel k problému, jak se od té jedničky dostat k ostatním číslům. Když je jedna jednička, kde se vezme jiná, aby se s ní dala dohromady. A když už jsou „dvě“ jedničky, tak jsou vlastně stejné, takže proč z nich dělat zrovna „dvojku“, když jsou obě jedničkami?

Pro představu politickou je však jediný absolutní bůh výhodný – odpovídá totiž jednomu takovému absolutnímu bohu jeden absolutní světapán na zemi, pod kterého by bylo vše podřízeno. Myslím, že z tohoto je pochopitelné, proč v muslimských státech je těžko představitelná demokracie jako vláda více navzájem si rovných. Je prostě politicky výhodnější jeden císař, jeden král, jeden kníže, jeden diktáror, jeden sultán, jeden vůdce.

Když Pán Ježíš měl sdělovat tajemství Nejsvětější Trojice, byl to v Izraeli věřícím v jediného Hospodina úkol takřka nemožný či jak nám říká prof. Pospíšil – typická mission impossible. Není proto divu, že ho dohnali až na Kříž. A právě Kristův Kříž je nejvýmluvnějším symbolem života Nejsvětější Trojice, protože ukazuje, jak se Syn naprosto beze zbytku dává Otci, který Syna zrodil tím, že se Synovi naprosto dává, dává Mu celé své božství a Syn jej zase dává Otci. Protože je ten dar úplný, je to vlastně Dar s velkým „D“, je to Osoba-Dar, tj. Duch svatý, který tak vychází z Otce i ze Syna.

Pán Ježíš volá všechny lidi k následování, volá nás, abychom se dávali ostatním a „nešetřili se“, protože nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za druhého položí život. Není to planá řeč, protože je dosvědčená skutkem, totiž skutkem naprostého sebevydání (kenozí) na Kříži. Ano, proto je víra v Trojici tak nepohodlná, protože nás vybízí k tomu, abychom sami sebe vydávali. Nemusí to být zrovna teď krvavé svědectví mučednictví, ale týká se to všech maličkostí našeho života, kdy máme být pohotoví druhým smysluplně pomáhat. Není pohodlnější uctít honosným obřadem a dlouhými modlitbami triumfujícího absolutního boha na nedostupném nebeském trůnu a pak si jít po svých? Samozřejmě že je, ale právě tuto představu nabourává Pán Ježíš tím, že říká, že nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Tím se ale neříká, že slavnostnost k bohoslužbě nepatří, ale jenom to, že se slavnostností nevyčerpává veškerý nábořenský život, naopak – liturgie je vrchol a pramen veškerého života církve.

Bůh v Trojici je jediný pravý Bůh. Bůh je Nejsvětější Trojice a jako takovému Mu také patří všechna čest, sláva, chvála, dík. A také patří odstranit všechny představy, které by některou z Osob Trojice sesazovaly.

Někdo totiž věří v nějakého Boha, kterého ztotožňuje s Bohem Otcem a který má takové malé pomocníčky Ježíška a Holoubka. Možná by to mohlo být i s odvoláním na sv. Ireneje z Lyonu, který mluvil o Synu a Duchu svatém jakožto dvou „rukách“ Otce. Je však to třeba vnímat v tom smyslu, že je to podobenství, které vypovídá o poslání Syna a Ducha svatého na svět, přičemž to nic nesmí ubírat slávě nerozdílné Trojice.

Jiné pojetí, které je nepřípustné je, že by hodný Syn usmiřoval svou Krví prolitou na Kříži svého rozhněvaného (a poněkud morbidního) Otce, jehož hněv by se tím uhasil a On by se pak uráčil nám odpustit. Co by to vnášelo do Nejsvětější Trojice za rozpor! Oběť na Kříži není k usmíření Boha Otce, ale abychom my pochopili velikost Boží lásky k nám, kterou nám celým životem Pána Ježíše Krista a vrcholně v Jeho sebevydání na Kříži zjevuje, a abychom my chtěli se s Bohem smířit. Bůh nemá problém s námi, ale to my se od Něj stále odvracíme. A k ještě větším absurdnostem vede mariánská verze tohoto mylného pojetí, když nás hodná Panna Maria chrání před rozzuřeným Bohem.

Také se dnes setkáváme s tím, že mnozí lidé nemluví o „Pánu Ježíši“, ale o „Ježíši“, protože to zřejmě není pro ně Pán, ale nějaký pohůnek, se kterým pásli husy a ke kterému nemusí mít úctu. Je sice třeba mít na paměti, že osoba Ježíše Krista je plně člověkem, ale zároveň je plně Bohem. A když si ještě představí Ducha svatého jako holoubka, už jim nezbývá z Nejsvětější Trojice vlastně více osob než jedna, ač slovy mohou Nejsvětější Trojici vyznávat, nemá to v jejich životě žádný projev, protože jejich bůh je pořád ten jednoosobový. Je samozřejmě důležité vnímat Osoby Nejsvětější Trojice jako nám velice blízké či možná jsou nám ještě bližší, než jsme si sami sobě, a důvěrný vztah k Pánu Ježíši je jistě znamením hluboké víry. Ale je ten „můj“ Ježíš skutečně Pánem? Není to jenom modla, která mi schvaluje mé ne vždy korektní jednání s odvoláním na nevím co? Platí, že jenom v Duchu svatém může někdo říci „Ježíš je Pán“. Slovem „Pán“, řecky „Kyrios“ bylo překládáno starozákonní hebrejské nevyslovitelné jméno Hospodina. Tím se ukazuje, že když je Ježíš Pánem, je tedy Bohem.

Je však třeba přijmout, že nikdy nebudeme schopni proniknout zcela do přehlubokého mystéria Nejsvětější Trojice, ale je třeba mít oči otevřené pro stále větší vnímání tohoto uchvacujícího a klíčového tajemství naší víry.

Pro náš život to znamená být pozorný k potřebám lidí okolo nás, abychom jim dokázali pomoci tak, jak oni potřebují a jak je to vhodné pro jejich opravdové dobro. Zároveň nás Nejsvětější Trojice učí respektovat každého člověka v jeho odlišnosti, protože ani v Trojici jedna Osoba druhou nepohltí. Avšak na druhou stranu je třeba říci, že Nejsvětější Trojice je jeden Bůh, a proto nemáme přestat toužit po jednotě.

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému – jako byla na počátku i nyní i vždycky i na věky věků. Amen.

Pro více informací odkazuji na knihu P. Prof. Ctirada Václava Pospíšila: Jako v nebi, tak i na zemi (2. vydání)

 

Zobrazeno 1617×

Komentáře

Piki

Díky, myslím, že jsi to moc dobře vysvětlil! :)

Daniel Zouhar

K tématu Nejsvětější Trojice krásně hovoří i článek Francesca Tudda OFM: Zjevené tajemství Nejsvětější Trojice, které vyšlo minulý týden v časopise Světlo 22/2012.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio