Vítejte na stránce uživatele Angelara

Mše svatá a Eucharistie I – pojmenování

29. 11. 2012 17:45

Součástí života každého křesťana je kromě osobní zbožnosti také společně prožívané tajemství víry, které se koná uvnitř Církve. Zde je třeba předznamenat, že v mnoha jazycích je slovo označující „Církev“ a „kostel“ jedním slovem, např.: řecky ekklésia, latinsky ecclesia, anglicky church, německy Kirche, francozsky eglise, polsky kosciól... často se rozlišují jenom psaním velkého písmena: Ecclesia tedy znamená Církev jakožto celou, zatímco ecclesia znamená konkrétní kostel. Tak je také možné říci, že v určitém smyslu je Ecclesia souhrnem ecclesií, tedy jakýsi „celosvětový kostel“ či „kostel na celém světě“, to by Řek řekl jako „Ekklésia kat holén gén“, tedy Církev kat holén gén, neboli Církev katolická. Všechny kostely jakožto místní skupiny věřících tak jsou sjednoceny, jsou totiž součástí jediného tajemného těla našeho Pána Ježíše Krista. A ve všech kostelích je jediná mše svatá jako zpřítomnění jediné Oběti našeho Pána na Kříži. Z této Oběti Církev stále čerpá, jsou totiž mnohá ovoce této Oběti, zvláště pak svátost Eucharistie, ve které se Bůh dává člověku za pokrm v posvátné hostině:

O sacrum convivium in quo Christus sumitur, recolimur memoriam passionis Eius, mens impletur gratia et futurae gloriae nobis pignus datur.

O svatá hostino, ve které se přijímá Kristus, uctíváme památku Jeho utrpení, mysl se naplňuje radostí a dává se nám závdavek budoucí spásy. (z Římského breviáře)

Mše svatá je neoddělitelně spjata se svátostí Eucharistie, a proto je poměrně obtížné pojednávat o jedné bez druhé. Hledal jsem způsob, jak toto uvést a jako nejvhodnější mi přijde uvést šíři označení, které pojmenovávají jednotlivé aspekty, které všechny ve své jednotě nám trochu toto tajemství víry přibližují:

 

1)      eucharistie znamená v překladu z řečtiny „díkůvzdání“ či „dobrá milost“,

2)      hostie - podle vzpomínky na Oběť a utrpení Páně,

3)      viaticum - protože jde o pokrm pocestných na cestě do věčného království Božího, tak se konkrétně označuje poslední svaté přijímání v nebezpečí smrti,

4)      chléb, lámání chleba, chléb andělský, kalich požehnání, požehnání (eulogia) – podle látky této svátosti, totiž chleba a vína, nad kterým se pronáší modlitba,

5)      Tělo a Krev Páně, nejvyšší dobro, Chléb z nebe, Chléb života;
Pokrm, Lék a Nápoj nesmrtelnosti;
Svatá, Nejsvětější, Tajemná, Velebná svátost
– podle toho, co či spíše Koho obsahuje,

6)      hostina, Boží hostina, svatá hostina – podle toho, že se jedná o ústní přijímání této svátosti podobně jako přijímáme jídlo a pití,

7)      Večeře Páně – podle toho, kdy byla ustanovena,

8)      svátost oltářní – podle toho, kde se vysluhuje,

9)      svatá liturgie – jde o službu Bohu

10)  mše svatá (missa sancta) – podle slov rozeslání – „mise“, která je pronesena na konci mše svaté.

11)  synaxis – sejití (věřících); podobný smysl má také slovo ekklésia, které znamená svolání či židovské shromáždění zvané synagoga.

 

Po zvážení těchto označení, kde by se jistě dalo přidat mnoho dalšího je ještě třeba uvést, dva směry, které zároveň platí:

1)      vzhledem k lidem, které Eucharistie posvěcuje, se jedná o Svátost,

2)      vzhledem k Bohu, kterému se ve mši svatá prokazuje úcta, se jedná o Oběť.

Musíme mít na paměti, že snad všechny bludy ohledně mše svaté a nejsvětější Eucharistie pramení z příliš úzkého pohledu na onu šíři. Jedni zapomínají, že jde o samotného Boha, který se nám dává a nehodlají se klanět, jiní nevidí důležitost této svátosti pro život Církve, jiní zapomínají, že nejde o koncert, ale o bohoslužbu, kde se vyžaduje soustředěnost...

Eucharistie je Božím darem. Je darem Nevýslovného, což ji samo sebou dělá nevýslovnou, zvláště, když se nám v ní daruje sám náš Pán Ježíš Kristus.

Pokud se nám v Eucharistii Bůh daruje, odkazuje tím na tajemství vzájemného darování se, které platí v Nejsvětější Trojici, kdy se Bůh Otec daruje Synu a Bůh Syn se daruje Otci a tento veliký a naprostý vzájemný dar či spíše Dar je Duch svatý. Pokud platí, že se Božské Osoby navzájem darují, platí i pro nás, že když Boha v daru Eucharistie přijímáme, máme se i my darovat Jemu a díky tomu také všem lidem. A k tomu nás na konci mše svaté také kněz či jáhen vybízí: Jděte ve jménu Páně, teď začíná naše poslání ve světě a spolupráce na díle spásy.

 

(srov. Katechismus katolické církve; Youcat; A. Čala: Mše svatá, Olomouc 1941; C. J. Vidmar: Compendium repetitorium theologiae dogmaticae, Vídeň 1906.)

Zobrazeno 1987×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio