Mše svatá a Eucharistie II – starozákonní předobrazy

Ustanovení svátosti Eucharistie bylo naznačováno různými způsoby již ve Starém zákoně. Uvedu zde alespoň nejdůležitější místa, která se k přípravě tak vznešené svátosti váží, přičemž si pomohu slovy písně Sione, chval Spasitele od svatého Tomáše Akvinského, kterou máme v Kancionálu pod číslem 717:

Chléb andělský přetajemně

stal se chlebem dětí země,

které zdvíhá k božské cti.

Předobrazen v Izákovi,

zpodoben pak v Beránkovi,

v maně, dané na poušti.

Vezměme některé předobrazy postupně, jak jsou uvedeny v Písmu svatém. Nejprve je uváděna oběť Ábelova, na kterou Hospodin shlédl, když obětoval prvorozené kusy svého dobytka (Gn 4,4). Také se připomíná oběť krále Melchizedecha ze Šálemu, který přinášel chleba a víno (Gn 14,18), čímž předznamenal látky, jež Pán Ježíš použil pro Oběť nové smlouvy.

Když Hospodin chtěl vyzkoušet věrnost praotce Abraháma, dal mu nesnadný příkaz: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Gn 22,2) Když však viděl Hospodin, že i toto je ochotný Abrahám udělat, nežádal, aby svého syna skutečně zabil v oběť. Z toho je možné vyvodit dvojí: Jednak, že Hospodin vidí do srdce lidí a vidí jejich úmysly a skutečnou vnitřní oběť, kterou je připraven člověk projevit navenek, jednak to, že Abrahám byl ochotný dát svého jediného syna. Jediný syn pak odkazuje na jedinost Syna Božího, ale také na nesmírnou vzácnost a nenahraditelnost takového obětního daru. Abrahám byl ochoten dát všechno, co měl. Stejně tak se Boží Syn z lásky, zcela a bez výhrad dává Otci za nás.

Když vycházel Izrael z Egypta, byla podle zprávy z 12. kapitoly knihy Exodus ustanovena oběť beránka. Touto obětí si také Židé i později připomínali jejich zvláštní záchranu z otroctví v Egyptě, pro nás je pak Eucharistie zpřítomněním Oběti Krista Pána na záchranou z otroctví hříchu. Také nesmíme zapomínat, že právě velikonoční večeři jakožto hod beránka si zvolil Pán Ježíš k ustanovení Eucharistie.

Izraelité putující po poušti byli stiženi velikou nouzí. Hospodin jim však dává pokrm, kterým je mana. Mojžíš toto komentuje slovy: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.“ (Ex 16,15) Není příliš běžné, že by nějaký takový pokrm z nebe padal. Na tom lze vidět, že je to dar, tedy něco nezaslouženého a nezasloužitelného uděleného jenom z lásky Boží. Zároveň je to pokrm na cestě, aby společenství věřících nezhynulo.

Ecce, Agnus Dei, ecce, qui tollit peccata mundi. Beati, qui ad coenam Agni vocati sunt.

Hle, Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslaveni, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.

(Srov. KKC 1333-1334.1339)