Mše svatá a Eucharistie III – ustanovení

Ke každé ze sedmi svátostí patří tři prvky, na které je třeba myslet: vnější znamení obřadů, vnitřní udělovaná milost, jaká se ve svátosti vlévá, a ustanovení oné svátosti Pánem Ježíšem Kristem.

V případě Eucharistie se můžeme o ustanovení dovědět z Tradice a z Písma svatého. Na několika místech se uvádí událost ustanovení Eucharistie při poslední večeři Pána Ježíše s učedníky. Historicky je pravděpodobně nejstarší svědectví sv. Pavla (podle biblistů asi z roku 55), když píše do Korintu:

Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky (řecky: eucharistésas), lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. (1 Kor 11,23-26)

Další důležitá biblická svědectví máme také v evangeliích:

Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo." Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. (Mt 26,26-28)

Když jedli, vzal chléb, požehnal. lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo." Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. (Mk 14,22-24)

Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět... Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá." (Lk 22,14-15.19-20)

Z tohoto svědectví vidíme, že Pán Ježíš pronášel svou Eucharistii při večeři beránka. Tím vtiskl židovským velikonocům jejich definitivní význam.

Pán Ježíš určil materii (látku) pro Eucharistii, totiž chléb a víno. Není tedy možné tyto látky zaměňovat a využívat například pivo a klobásy nebo jiné kulturně podmíněné poživatiny. Také někteří se chtěli ve své upjatosti vyhnout vínu jako alkoholickému nápoji, tak používali hroznovou šťávu, či někteří dokonce vodu, což nejsou platné látky. Pouze takový hroznový mošt je platnou materií, který se může stát opravdovým vínem (tak se například může užívat ještě nezkvašené, a tedy nealkoholické, ale pravé hroznové, dejme tomu, víno u kněží bývalých alkoholiků).

Pán Ježíš ustanovil také vysluhovatele Eucharistie, totiž ty, co byli s Ním, kterým řekl: „To konejte na mou památku.“ Tak jim byla dána moc toto jménem Pána Ježíše konat. A tito učedníci měli tedy pověření sami být služebníky Eucharistie a pochopitelně také pověřovat touto službou jiné. Každý kněz a biskup je svěcením naroubován na kmen Kristova kněžství, který vyrůstá ze samotného Pána Ježíše, prvními větvemi jsou apoštolové, potom další, které vysvětili a tak dále až dodnes. Nikdo kromě platně vysvěceného kněze nemůže sloužit mši svatou mimo tuto nepřetržitou řadu zvanou apoštolská posloupnost.

Církevní tradice potom dosvědčuje nepřetržitou praxi Církve ve slavení svátosti Eucharistie, která se line napříč všemi místy i dobami. Je však třeba zároveň přiznat, že ač se jedná stále o tutéž svátost, vnější podmínky se s dobou a místem měnily, o čemž nám svědčí různost ritů (obřadů) vysluhování této svátosti. Toto slavení bude trvat až do konce času, kdy znovu přijde Pán Ježíš ve slávě.

Kdykoliv jíme tento chléb a kdykoliv pijeme tento kalich, zvěstujeme tvou smrt a čekáme na tvůj příchod, Pane Ježíši Kriste.

Litaratura:

Katechismus katolické církve

M. Ramm: Kleiner Katechismus, Thalwil 2008, ot. 144.

F.-J. Ortkemper: První list Korinťanům (v řadě Malý stuttgartský komentář).