Pouť do Netína
17. 8. 2008

„Vítám Vás, drazí poutníci na pouti do Netína již po 295. pamětliví slibu předků, abychom poděkovali za záchranu města před morem i před jinými moderními mory.“, Takto nějak začal letošní pouť do Netína před farním kostelem sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí náš Otec děkan Jan Peňáz – poutník. (www.poutnik-jan.cz)

V půl sedmé ráno se sešla před kostelem hrstka poutníků, kteří chtěli pozdravit Pannu Marii netínskou. Od kostela nás tedy vycházelo 42 poutníků včetně družiček v krojovaném a v bílém. Vpředu jsme šli s křížem a se dvěma korouhvemi po stranách. Pak následovaly družičky nesoucí sošku Panny Marie a přes obce nás doprovázející hudebníci s dechovými nástroji. První část cesty procesí vedla přes město a do kopce nad město a byla nejnamáhavější, ale to jsme byli přeci ještě svěží a plní sil. Cestou se přidalo pár dalších poutníků. Ovšem počet poutníků jdoucí v procesí rozhodně není úplný, neboť mnoho jich šlo samostatně. Po vystoupání kopce nad město ke Třem křížům jsme měli první krátké zastavení s nádherným pohledem shora naše město velké mezi říčkami malými i na okolní obce. Pan děkan říkal, že poutník se má také bavit, tak jsme cestou tam probírali případné novinky a zábavou se příjemně naladili na další putování.  Od Třech křížů vycházelo asi 45 poutníků polní cestičkou dále. Pan děkan si nechal zapnout na jeho zádech nesený zesilovač s ampliónem, aby bylo modlitbám snad lépe rozumět a nemusel se on tolik s hlasem namáhat. Počali jsme se modliti první růženec – tedy radostný, který jsme obětovali za vlast. Přes osadu Loupežník, kam se šlo mírným klesáním, jsme pokračovali dále do kopce. Tento výstup je velice důležitý, protože po něm již lze poprvé spatřit poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Netíně. Do Laviček vedla cesta již takřka po rovině. Potom nás tam čekalo milé občerstvení u Bradáčů a přidal se k nám další dílčí proud procesí z filiálního kostela sv. Zdislavy v Lavičkách. Tam se přidal i zvláštní zahraniční host pouti O. Robert Bösner, OSB od Maria Drei Eichen, rakouského poutního místa. Byl velice milý a uměl i trochu česky. Dále tedy pokračovalo větší procesí a směřovalo k Závisti. Kousek před Závistí je nový křížek na hranicích farností Velké Meziříčí a Netín s Pannou Marií lurdskou, o níž píseň jsme tam při té příležitosti zapěli. Přes Závist stejně jako přes Lavičky jsme opět šli i s hudebníky. V Závisti bylo po přejití hráze Závistského rybníka připravené občerstvení u Kolouchů. Příliš jsme se nezdrželi a pokračovali na Netín. Zavedli jsme růženec světla. Za hrází Netínského rybníka nás čekala další přestávka. Poté jsme se začali modlit i třetí růženec, kde jsme jeden desátek na znamení spojení s celou Církví říkali latinsky. Na okraji Netína se nás dosavadních 130 poutníků z východu poměrně stejně načasovaně setkalo s proudem poutníků z jihu. Při zpěvu písně „Nastokrát buď pozdravena, ó Matičko Netínská“ jsme kousek popošli a očekávali poutníky ze západu od Měřína, s nimiž jsme potom šli s modlitbou a zpěvem přes rej vietnamských tržnic a pouťových radovánek do Chrámu. Těsně před příchodem ke kostelu řekl pan děkan známý citát z žalmu: „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.“ Tak jsme šli a těsně před vstupem se nás všech 245 poutníků včetně 31 družiček krojovaných a 5 v bílém, mládenečků v krojích, obou kněží i ostatních poutníků a poutnic pomodlilo a poděkovalo.

Protože jsme věděli, že v našem případě platí: „bez nás to nezačne“, vstoupili jsme v klidu do chrámu a vyčkávali, až tam budeme a začne tedy poutní mše svatá, kterou celebroval O. Robert v češtině. Mešní texty byly z Nanebevzetí. Kázání bylo o poutnících a poutnictví. O. Robert je známý jako velký ctitel Panny Marie, tak ani v kázání nechybělo vždy důležité připomenutí naší naděje: „Pod ochranu Tvou se utíkáme“. Po mši následovalo poděkování panu děkanovi, který naše děkanství zanedlouho opouští, neboť ho otec biskup posílá pracovat na jinou vinici. Při několika okamžicích byla patrná slzička v oku našeho pana děkana. Vzpomněl jsem si na slova Písma, když plakal Pán Ježíš nad zemřelým Lazarem, bylo tehdy řečeno Židy: „Hle, jak jej miloval!“ (J 11,36) I pan děkan miluje nás farníky a zvláště tento milý poutní chrám Panny Marie na vršíčku zvedajícím se od Netína.