Poněvadž cesty Páně jsou stále nevyzpytatelné, dovedly mě znovu na Mamre do Osové Bítýšky, kde je na Silvestra nabízen zajímavý program zejména pro ty, kteří chtějí strávit svůj čas s Pánem a skvělými lidmi. Samotná akce začínala již v neděli 28. prosince, ale já jsem dorazil až v pondělí.
První činností, do které jsem po svém ubytování se na již vyhřáté chatce zapojil, bylo roznášení novoročních přání obyvatelům obce spojené s pozváním na již tradiční silvestrovské představení „u žáby“. Tato socha žáby je součástí malé kašny na poměrně nově upravené návsi tvořící kromě kostela jakýsi pomyslný střed vesnice. Mše svaté byla jako každý den slavena v místním kostele a celebrovali oba otcové – P. Roman i P. Pavel.
Večerní program byl značně zpestřen lesní bojovkou, při které jsme pašovali humanitární pomoc přes střežené hranice. Úkolem bylo z jednoho do druhého místa v hustém lese pronést co nejvíce materiálu, ale nesměli nás chytit ani pohraniční stráže ani rebelové. V houštině to ještě šlo, ale hranice samotná byla pláň osvětlená pochodněmi, takže její přeběh byl opravdu napínavým úsekem.
Další den nás navštívil fotograf Zbyněk Pavienský pro časopisy In a Tarsicius. Mohli jsme pózovat s různými artefakty a vyzkoušet si různé obličeje s nadějí nebo se strachem, že se jednou objevíme na stránkách výše zmíněných periodik. Aby nebylo katolického tisku málo, večer k nám zavítal i redaktor z Katolického týdeníku právě když měli velice poutavou přednášku o slavení Vánoc a Silvestra milosrdní bratři z Brna. Jako se celá spiritualita Hospitálského řádu sv. Jana z Boha točí okolo pomoci nemocným, tak i nám milosrdní bratři ukazovali, jak je dobré donést zejména dlouhodobě nemocným a skoro od všech opuštěným lidem kus lidových tradic a slovo povzbuzení, aby se jim pobyt v nemocnici aspoň trošku zpříjemnil.
Také nás čekal čokoládový večer, při kterém jsme se dozvěděli i některé novinky o této pochoutce a posléze si sami mohli ochutnat různé nové kombinace jako slané tyčinky, jablka, sýr či salám právě s čokoládou, přičemž horká čokoláda byla skoro samozřejmostí. Mezitím jsme však sváděli boj o jednotlivé čtverečky čokolády s našimi kolegy v různých hrách jako dáma, piškvorky nebo šipky.
A to jsme se již probouzeli do posledního dne v roce, kdy bylo zejména nutné nachystat všechny prostory na oslavu konce roku tohoto a příchodu toho příštího. Ve tři hodiny odpoledne bylo tedy zmíněné představení na návsi, které pojednávalo o nezbedném ministrantovi, který se vypravil do světa, kde získal slušné jmění, aby nakonec stejně zjistil, že jeho místo je doma. Přestože byl nehodným služebníkem u oltáře, když dával panu faráři do kadidla bouchací kuličky a prohazoval konvičky, přijímá za svůj úděl povolání sloužit ostatním jako kněz a žít na polorozpadlé faře. Pak následovala mše svatá i pro farníky na závěr občanského roku.
Večerní program byl i později bohatý a probíhal „na sále na Domečku“, přičemž Domeček je budova u fary sloužící kromě různých akcí také jako byt pro kaplana a členy Týmu DCŽM Mamre, zkráceně Týmáky. Část z nás připravovala právě tento večerní program, který byl po hodinách přerušován přestávkami na občerstvení v jiné místnosti. V programu jsme si mohli procvičit svou znalost přísloví, zručnost i umění kreslířské. Mezi scénkami byla zvláště pěkná jakási zpověď nové generace s použitím moderní telekomunikační techniky. Také již tradiční večerníček od Týmáků, tentokrát o Sněhurce a 365 trpaslících.
Hodinu před půlnocí jsme šli Pánu poděkovat za celý rok při výstavu Nejsvětější svátosti. Symbolicky jsme mohli Pánu přinést to, co jsme za uplynulý rok obdrželi z Jeho milosti a čeho si moc vážíme. Kromě jiného se mezi takovými věcmi objevila například Bible nebo šátek z WYD v Sydney.
Půlnoční přípitek byl pouze počátkem další zábavy. Nejprve jsme někteří venku sledovali ohňostroje. Jiní vevnitř zpívali, jedli a povídali si a v sále mezitím začínala diskotéka. Ranní vstávání však bylo poněkud obtížnější, protože mše svatá byla „až“ v devět hodin. Následoval úklid po našem působení na faře a jejím okolí a vždy smutné chvíle odjezdů jednotlivých kamarádů.
Na závěr patří mnohé díky všem, kteří se jakkoliv do programu zapojili. Hlavní dík patří vždy Pánu Bohu, že nám umožnil takovouto partu a mezi dalšími ve velké míře také bítýšským otcům a Týmákům za poskytnuté zázemí.
Fotky:
Hlavně jsem to měla náročné v kuchyni vařit společně s Jendou, protože jsem toho tam moc nemohla naspat, jinak diky moc za krasnou atmosféru.
Sice jsem strávila v Bitýšce jeden skvělej den plný srandy. Ale i tak díky za článek, že jsem se mohla dozvědět prožitý předcházejících dní. Je skvěle napsaný. Díky za přiblížení jak to bylo úžasný
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.