Primice P. Karla Rechtenberga

Dne 3. 7. 2010 na svátek sv. Tomáše, apoštola měl primiční mši svatou náš prefekt Teologického konviktu. Vypravili jsme se tam a sešli jsme se tam téměř všichni členové konviktu včetně představených.
Náš prefekt P. Karel Rechtenberg pochází z Frýdlantu nad Ostravicí a tam také ve farním kostele sv. Bartoloměje byla mše svatá. Je třeba velice pochválit primicianta, že opravdu zdařile se svědomitostí jemu vlastní zorganizoval mši svatou i následné pohoštění do všech detailů. Při mši svaté se o klidný průběh starali celkem čtyři ceremonáři z řad konvikťáků. O zpěv se staral sbor a mnoho pomohly i družičky v bílém a krojovaném.
Na primici bylo přibližně 650 lidí, z toho asi 50 ministrantů včetně takřka celého Teologického konviktu a necelé desítky bohoslovců, 3 jáhni a 30 kněží, z nichž je třeba připomenout zejména přítomnost současných i bývalých duchovních správců frýdlantské farnosti.
Začínali jsme slavnostním průvodem z farní zahrady a šli jsme do kostela za zpěvu velikonoční písně č. 401 z Kancionálu. Velice výmluvné bylo druhé čtení o naději v Kristu, které četla lektorka na invalidním vozíčku. Aby toho nebylo málo, tak jáhen Aleš Písařovic neboli Scribe zpíval svaté evangelium. Homilie se ujal spirituál konviktu P. Jan Linhart, který mluvil o poslání kněze v našem světě. Přímluvy byly rovněž celé zpívané a za zpěvu sboru byly přinášeny dary pro eucharistickou oběť. Poprvé se v rukou kněze Karla stal chléb Tělem našeho Pána Ježíše, Krista. Bůh si povolal nového svého kněze a dal mu skrze vzkládání rukou biskupa moc činit tento zázrak nad zázraky, zpřítomňovat Ježíšovu oběť za naše hříchy a připravovat hostinu sjednocení se s Ním. Pro proměňování byl použit římský kánon neboli první eucharistická modlitba, a to opět pro změnu zpívaná.
Po svatém přijímání a novokněžském požehnání všech tří přítomných novokněží nastala chvíle, kdy novokněz Karel děkoval svým rodičům a přibuzným, farnosti,  kněžím, konviktu a všem, že mohl s jejich pomocí se stát knězem Kristovým. Na závěr nás ještě pozval na slavnostní hostinu, kterou připravili zejména ochotní farníci a pro niž položila nedobrovolně život dokonce dvě prasata. Přebohatě prostřené stůly plné nejrozmanitějších pochoutek spolu s šenkem poskytly hostům primiční oslavy možnost ještě jednou oslavit to, že si Pán povolal nového dělníka na svou žeň.
Hned den poté se četlo v evangeliu při 14. neděli v mezidobí cyklu C, že žeň je skutečně hojná, ale těch dělníků je málo. Je třeba prosit Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Nejde jenom o kněžství nebo řeholní život, ale též v rodině, v práci, ve škole, ve volném čase, při sportu, na sídlišti nebo na vesnici a vůbec kdekoliv budeme máme být každý z nás dělníkem na žni Páně, každý máme svým životem svědčit o milujícím Bohu. Neznamená to, že bychom si řekli, že Pán si povolá zrovna někoho jiného. To Bůh samozřejmě může, ale On nás CHCE potřebovat. S každým z nás má Bůh svůj plán a na každého z nás čeká kus práce na Boží vinici. Chceme slyšet to, že nás Pán volá, abychom Mu pomáhali?